skupina Čechomor : "SEDEM NOCÍ"

A V A T A R

Kdo to řekl?.....

Nenávist kalí zrak a tím znemožňuje říkat pravdu.

Václav HAVEL

Jiří MALÁSEK : " L Á S K O "

Daňové přiznání za rok 2009 během pár minut. Stáhněte si formulář...

Nový rok odstartoval tradiční tříměsíční období, které má většina Čechů k zúčtování příjmů za rok 2009 a podání daňového přiznání. Každý, za koho nepodává přiznání zaměstnavatel nebo nevyužívá služeb daňového poradce, může využít interaktivní formulář na iDNES.cz.
Proti předchozímu roku jsou změny ve formuláři pro daň z příjmů fyzických osob spíše kosmetické. Základní princip, tedy zdanění superhrubé mzdy rovnou patnáctiprocentní daní, zůstal zachován a změn nedoznaly ani odpočitatelné položky.

Do formuláře stačí vyplnit požadované údaje o příjmech, pojistném a odpočtech a vše ostatní spočítá sám. U každého políčka se navíc zobrazuje jednoduchá nápověda.


Úřady přijmou i vytisknutý daňový formulář.
Daňové přiznání lze z formuláře vytisknout a odnést na finanční úřad i v černobílé verzi na jednotlivých listech A4. "To není problém, jelikož jde vždy prioritně o údaje obsažené v daňovém přiznání při dodržení zákonných náležitostí," sdělila iDNES.cz Zuzana Chocholová z tiskového oddělení ministerstva financí.

Zákon totiž jen stanoví, že použitý formulář musí mít údaje, obsah i uspořádání zcela totožné s originálním tiskopisem.


Interaktivní průvodce ve stylu otázka-odpověď zdarma.
Pro ty, kterým by daňové přiznání v podobě excelové tabulky přišlo složité, je letos k dispozici ještě jedna alternativa. Ve speciální aplikaci odpovíte na jednoduché otázky typu "Platíte hypotéku?", vyplníte údaje o příjmu a kompletní přiznání, za které ručí daňová poradenská firma, vám zdarma přijde e-mailem.
Zpracování dat podléhá zákonu na ochranu osobních údajů, pokud ovšem nechcete do aplikace uvádět své jméno, bydliště či rodné číslo, nemusíte. Daňové přiznání vyplníte anonymně, a do e-mailové schránky vám přijde jen tiskopis s vyplněnými čísly. Zbytek po vytištění dopíšete ručně.

Formuláře i pro OSVČ.
Výraznější proměny doznal v některých pasážích vzhled formuláře pro výpočet odvodů osob samostatně výdělečně činných. Proti předchozímu roku se navíc změnily i jednotlivé částky potřebné pro správný výpočet.
Součástí excelového souboru pro OSVČ je i přehled o příjmech a výdajích a úhrnu záloh na pojistné pro zdravotní pojišťovny.

Donutil vévodí Románu pro muže, o hudbě se jedná s Richardem Müllerem...

Nejčtenější autor Michal Viewegh, režisér úspěšných Bobulí Tomáš Bařina a populární herec Miroslav Donutil v hlavní roli. To jsou tři opory tragikomedie Román pro muže, která se začne točit 12. března v Tatrách a do kin přijde už 22. září.
Film vychází ze stejnojmenného románu líčícího příběh dvou bratrů a sestry, jejichž společný výlet na hory poznamenaný umíráním jednoho z nich vyústí ve vzájemnou konfrontaci názorů a postojů. Navíc se tu odráží i dnešní stav společnosti.

"Zájem o knihu předčil má očekávání, už za dva měsíce se prodalo přes sto tisíc výtisků. Snad proto se producenti nebáli politického rozměru knihy," míní Viewegh.

Hravě o smíření.
Bařinu na látce zajímá především vztah mezi třemi již dospělými sourozenci – sirotky. "V režisérské verzi Vieweghova scénáře jsem posílil obrazovou stránku a posunul jej do trochu jiné perspektivy tragikomedie. Ač hlavní téma pro mě představuje pouť mladšího bratra ke smrti, neznamená to nutně, že film musí být smutný. Rád se dívám na svět s nadhledem a s humorem," slibuje režisér, že by měl vzniknout "lehký a hravý film o smíření".

S Donutilem v roli staršího bratra počítal už Viewegh, pro úlohu mladšího vybral režisér Miroslava Vladyku. Jejich sestru ztvární Vanda Hybnerová, další postavy vytvoří Táňa Pauhofová, Jan Budař, Ági Gubíková či Pavel Řezníček. O hudbě se jedná s Richardem Müllerem, ústřední písní by měla být skladba Štěstí je krásná věc.

Může sestava známých jmen zaručit hit? "Režisér musí být především upřímný – bavit sebe a ostatní. Ale jestli docílí diváckého úspěchu, na to nesmí myslet ani na chvilku," tvrdí Bařina před startem natáčení.

Je nešťastné, že v Praze není americký velvyslanec, tvrdí Albrightová ...

Bývalá americká ministryně zahraničí Madeleine Albrightová je zklamaná, že v Česku již déle než rok není velvyslanec USA. Ten poslední - Richard Graber - Prahu opustil v lednu 2009. "Je to nešťastné zvláště v době, kdy je třeba udělat tolik věcí," podotkla americká politička českého původu.
Albrightová o tématu hovořila ve Washingtonu během konference k 20. výročí projevu bývalého prezidenta Václava Havla v Kongresu. Připomněla, že nová administrativa má nyní v Kongresu problém se schvalováním lidí, jež nominovala na různé pozice.

"Je mi líto, že není americký velvyslanec v České republice, která se v současné době podílí na tvorbě nové strategické koncepce Severoatlantické aliance," uvedla. "Jednoduché nejsou ani bezpečnostní prověrky," dodala.

Nominace amerických velvyslanců ve světě jsou v rukou prezidenta Baracka Obamy a potvrzuje je Senát. Bílý dům nicméně jejich výběr nechce komentovat.

Původně se spekulovalo o tom, že se novým velvyslancem v Praze stane mediální podnikatel Marc Nathanson, nakonec ho od toho ale údajně odradily bezpečnostní požadavky americké vlády. Podle diplomatických zdrojů zatím nejsou signály o jménu případného dalšího kandidáta.

Menší zájem je pochopitelný.
Prodleva ve jmenování velvyslance prý ale rozhodně není výrazem nového postoje USA vůči Česku, jak se občas spekuluje. Rovněž účastníci washingtonské konference odmítali myšlenku, že by nová americká administrativa zanevřela na střední a východní Evropu, jak naznačil například loňský dopis Havla a dalších osobností z regionu administrativě amerického prezidenta Obamy.

Podle jednoho z účastníků setkání, politologa a někdejšího amerického národního bezpečnostního poradce Zbigniewa Brzezinského, je zdánlivě menší zájem o tuto oblast pochopitelný v situaci, kdy Spojené státy řeší řadu krizí po celém světě. Je to ale i známkou toho, že region je v pořádku a nic zásadního ho nyní neohrožuje.

Klidně si v práci hrajte a surfujte na internetu, vzkazuje psycholog...

„Pokud zaměstnanec během pracovní doby dvakrát relaxuje cca 15 minut například hraním on-line hry, tak takový odpočinek naopak může zvýšit jeho pracovní výkonnost a kreativitu. Je to rozhodně lepší způsob relaxace než chodit každou půlhodinu na cigaretu,“ říká psycholog Jiří Šimonek ze společnosti DAP Services, která se specializuje mimo jiné na motivaci zaměstnanců.

Jeden den z pěti Češi proflákají na Facebooku nebo hraním.
Nic to ale nemění na skutečnosti, že Češi, kteří používají jako základní pracovní pomůcku počítač, jej nevyužívají zdaleka jen k činnostem, které tvoří jejich pracovní náplň. „Průměrně 1,5 hodiny denně, tedy téměř jeden celý pracovní den v týdnu, se Češi v práci věnují zejména Facebooku a hraní her,“ uvádí Robert Kleiner, člen představenstva technologické společnosti truconneXion.

Vychází přitom z údajů, jež pomohl shromáždit produkt společnosti, monitorovací modul AuditPro. Ten umí zjišťovat, jestli zaměstnanci netráví pracovní čas právě na Facebooku či brouzdáním jinde na internetu, stahováním filmů či softwaru nebo hraním her. Jen za poslední rok firma zaznamenala zhruba 60% navýšení jeho prodeje.

Základní povinnost: plnit pracovní úkoly.
„Základní povinností zaměstnance je využívat pracovní dobu a výrobní prostředky zaměstnavatele k řádnému plnění pracovních úkolů. Současný zákoník práce rovněž výslovně zakazuje zaměstnancům užívat pro svou osobní potřebu výpočetní techniku a telekomunikační zařízení zaměstnavatele bez jeho souhlasu. Dodržování tohoto zákazu je zaměstnavatel oprávněn přiměřeným způsobem kontrolovat,“ řekla Lenka Suchánková, advokátka advokátní kanceláře Pierstone.

Šéf ví, zda píšete či klikáte, nezná však obsah.
Nástroj AuditPro a jemu podobné kontrolují pouze činnosti vykonávané na počítači, ale nezkoumají zpracovávaný obsah. Šéf tak má přehlednou analýzu o využívání klávesnice, jednotlivých programů, internetu nebo o typech používaných souborů, ze které lze velmi spolehlivě usoudit na pracovní a nepracovní vytížení toho kterého zaměstnance. „Nemonitoruje však, co konkrétně zaměstnanci na klávesnici píší, ani obsah jimi otevíraných souborů nebo e-mailů,“ vysvětluje Kleiner.

Strašák pro notorické hráče.
Vědomí, že zaměstnavatel má základní povědomí o způsobu využívání výpočetní techniky, působí i preventivně. „Už samotná zpráva, že firma zavádí obdobný monitorovací nástroj, výrazně omezuje mimopracovní aktivity a i notoričtí hráči jsou pod jejím vlivem ochotní korigovat svoje chování,“ dodává Kleiner.

Češi bez stravenek by zanevřeli na restaurace...

Majitelé restaurací odhadují, že Češi platí svou útratu z 30 % stravenkami. K úhradě poledního menu je používají dokonce přibližně ze 70 %. Výzkum společnosti GfK teď odhalil, že 70 % Čechů, kteří dostávají stravenky v zaměstnání jako benefit, by v případě jejich ztráty stravování v restauracích omezilo.
Z výzkumu také vyplynulo, že pokud by došlo ke zrušení stravenek, poklesly by útraty v restauracích v době oběda o 59 %, což představuje celkovou hodnotu 7,54 miliard Kč.

„Příjemci stravenek obědvají v restauracích o 53 % častěji, než lidé, kteří stravenky nedostávají,“ komentuje výsledky průzkumu Jaroslav Jíra, ředitel pro obchod a marketing GfK Czech.

Až polovina (49 %) současných příjemců stravenek by bez nich také snížila průměrnou útratu v restauraci za jeden oběd. Velká většina (78 %) příjemců stravenek by také reagovala na případné zastavení akceptace stravenek v restauraci, kam chodí na oběd. Buď by tuto restauraci navštěvovali méně často, nebo by tam dokonce přestali chodit úplně.

Průměrná hodnota stravenky, kterou Češi dostávají, je 70 Kč. Za oběd v restauraci platí příjemci stravenek průměrně 94 Kč, přičemž 70 Kč zaplatí stravenkou a zbytek v hotovosti.

Český internet má 6,4 miliardy korun z reklamy...

Český internet inkasoval za rok 2009 celkem 6,4 miliardy korun od domácích zadavatelů reklamy. Pro rok 2010 pak provozovatelé internetových médií odhadují meziroční růst o více než sedmnáct procent. Vyplývá to z průzkumu realizovaného nezávislou výzkumnou agenturou Factum Invenio pro Sdružení pro internetovou reklamu.
"Bude zajímavé porovnat, jak moc se v tomto roce očekávání nárůstu potkají s realitou a jak dobrý odhad mají subjekty, které se podílely na analýze. Zvlášť, když se mluví o tom, že přijde ještě další vlna hospodářské krize," uvedla pro LN výkonná ředitelka SPIR Kateřina Hrubešová.

Podíl internetu coby typu média dosáhl nyní téměř deseti procent na celkových investicích do reklamy v roce 2009 u nás a je na třetím místě hned za televizí a tiskem. Ostatní média, jako jsou například rozhlas, venkovní reklamní nosiče nebo kina, jej teprve následují.
Kam šly a půjdou peníze?
V rámci plošné reklamy inzerenti v loňském roce investovali do internetu přes čtyři miliardy korun a v reklamě v katalozích to bylo 786 milionů korun v ceníkových cenách. V takzvaných PPC systémech (pay-per-click, výkonnostní reklama) inzerenti utratili téměř 1,6 miliardy korun v reálných cenách.

Většinu, a to i v předpovědi pro letošní rok, zaujímá plošná inzerce, která je u zadavatelů, alespoň podle ceníkových cen, stále na prvním místě. A podle odhadů členů SPIRu by se ani letos podíl jednotlivých forem inzerce významně měnit neměl.

"Uvedená čísla představují v současnosti nejpřesnější možný pohled na stav internetové inzerce v České republice. V celkovém součtu internetové reklamy jsou promítnuty dva odlišné obchodní modely, konkrétně nákup plošné inzerce a výkonnostní reklamy, které nemají stejnou tvorbu cen. Tato data nelze vždy snadno porovnávat, ovšem kvůli zjištění celkového výkonu trhu to určitě dává smysl. Díky tomu jsou tyto hodnoty srovnatelné s výzkumy dalších typů médií. Internet nadále posiluje svou pozici mezi třemi nejvýznamnějšími typy médií," vysvětluje souvislosti Ján Simkanič, předseda výkonné rady internetového sdružení.

Celkový inzertní výkon za loňský rok se skládá z částek měřených projektem AdMonitoring, jenž registruje kampaně plošné inzerce (takzvané display reklamy) ve standardních formátech, a z výkonů dalších forem internetové reklamy (nestandardní display reklamy, PPC reklamy a reklamy v katalozích) získaných na základě deklarovaných výkonů jednotlivých poskytovatelů obsahu, agentur a provozovatelů PPC systémů v režii výzkumné agentury Factum Invenio.
Nejvíc poroste nestandardní reklama.
Členové SPIR předpokládají, že letos nejvíce poroste nestandardní reklama, protože tato forma inzerce je pro média výnosově nejzajímavější. Její růst by proto měl podle očekávání SPIR letos dosáhnout 28,8 procenta. V případě standardní reklamy očekávají členové SPIR růst o 16,6 procenta, katalogová reklama by měla vzrůst o 20,1 procenta a PPC reklama o 16,3 procenta.

A l i s o n K r a u s s

"Sings James Taylor song"

Kojit či nekojit? Aneb jak nakrmit dítě a nikoho nepohoršit...

O záludnostech kojení na veřejnosti aneb o náročnosti kombinace nakrmit dítě, přitom neztratit sebeúctu a ještě nikoho nepohoršit.
"Ty ho budeš kojit tady v restauraci?" zeptala se mně známá mojí mámy s očividným zděšením v hlase, když jsme byli s rodinou na první poporodní večeři a můj chlapeček se rozeřval na celé kolo hlady. "Takže si teď tady před lidma chceš sundat podprsenku?" dodal další přísedící od stolu a to slovo "podprsenka" a "před lidma" zvlášť zdůraznil a změřil si mě takovým zvláštním pohledem. Asi jako bych byla nejlacinější děva z Perlovky, která se právě chystá nastoupit do auta k německému kunčaftovi.

Měla jsem na výběr: nechat dítě brečet, nebo s ním odejít třeba na záchod a tam ho nakojit. Druhá možnost mi přišla ponižující, takže jsem zvolila po dlouhém váhaní první.
Později jsem už kojení na veřejnosti tolik neřešila a myslím, že si na to zvyklo i mé okolí včetně rodiny. Pokud dítě plně kojíte a zároveň nechcete zcela rezignovat na společenský život, tak to totiž jinak ani nejde. Buď dítě nakojíte na veřejnosti a nebo vám nezbude nic jiného než s ním sedět doma zavřená.

Kojení je totiž opět jedna z věcí, která nejde nijak moc plánovat - zvlášť u malých miminek. A protože já nechci být schovaná doma, tak jsem si nakonec na kojení na veřejnosti zvykla. Neznamená to ovšem, že bych si to nějak zvlášť užívala. Jako normálně stydlivému člověku mi totiž odhalování dekoltu na veřejnosti žádnou zvláštní radost nepřináší a tím, že jsem porodila miminko se na tom nic nezměnilo. Hormony v tomhle opravdu nefungují. Ale myslím, že nakojit se dá tak decentně, že tím nemůžu urazit ani největšího puritána. Ostatně ani mě se nelíbí druhý extrém – tedy maminy, které své ňadro demonstrativně obnažují před lidmi bez jakékoliv snahy o diskrétnost a svým přístupem "já jsem matka a kdo je víc" uvádí okolí do rozpaků. (A ač se na to názory různí, nelíbí se mi stejně jako mnoha mým bezdětným známým, když se někomu po dekoltu sápe tříleté dítě.)

Na druhou stranu nehodlám utíkat kojit v restauraci na záchod nebo se zavírat v pokoji tak, jak to dělala za komunismu většina mého příbuzenstva a jejich známých. S kamarádkou, také čerstvou maminkou, jsme si zrovna říkaly, že za minulého režimu se jakoby všechno kolem těhotenství a mateřství tak trochu tutlalo a ukrývalo. Už jen ta břicha, která se halila do velkých pytlovitých šatů nebo obludných lacláčů tak, aby nebylo co nejdéle nic poznat… Dnes se všichni fotí a těhotenské tvary jsou populárním módním doplňkem.

V souvislosti s nedávným výročím pádu komunismu, mě napadlo, že ale snad v ničem se pohled společnosti na mateřství za posledních 20 let tak nevyvinul jako právě v oblasti kojení. Generace mých rodičů vzpomíná na to, jak bylo v porodnicích kojení přísně pod kontrolou a někde se maminkám i nařizovalo kolik a jak dlouho přesně mají děti kojit. Frčelo se na "sunarech" a převládal názor, že kojení je zbytečné a primitivní.

Dnes nastal obrat o 180 stupňů a s propagací kojení se roztrhl pytel. Jsem zvědavá, jaký posun v téhle oblasti nastane za dalších třicet let, až bude mít třeba děti můj syn. Možná se vše stabilizuje, ubude puritánských reakcí stejně jako "matek demonstrátorek"…

Optimisti mívají podle vědců rýmu méně často než pesimisti...

Optimisti mívají rýmu a nachlazení zřejmě méně často než pesimisti. Souvislost mezi životním postojem a nemocí zkoumali odborníci univerzitní kliniky v Hamburku spolu s experty zdravotní pojišťovny techniků (TK) a s britskými vědci.

Ve své studii sledovali vysokoškolské studenty, jimž bylo v průměru 23 let. Informovala o tom agentura DPA.

Badatelé zkoumali 43 žen a 37 mužů. Zaměřili se na ně v době zkouškového období. Psycholog TK Heiko Schulz uvedl, že podle výzkumů stres zatěžuje imunitní systém a vystresovaní lidé bývají náchylnější k nemocem.

"Chtěli jsme vědět, jestli je naproti tomu možné riziko infekce snížit díky pozitivnímu životnímu postoji," uvedl Schulz.

Účastníci se nejprve rozdělili do skupin podle toho, jestli se považovali za optimisty či pesimisty. Odborníci pak zkoumali jejich odolnost proti infekcím v době zkoušek a mimo ně. Dotazovali se na příznaky nachlazení, jako je ucpaný nos, kašel nebo škrábání v krku.

Podle profesora Clause Vögeleho optimističtí studenti viděli zkouškové období jako méně stresující a měli také méně zdravotních obtíží. I když je platnost studie omezená, je z výsledků patrné, že optimistický postoj k životu zdraví pozitivně ovlivňuje.

To potvrdila i jiná studie, kterou odborníci provedli v pečovatelských domech pro seniory. Stres lépe zvládali optimističtí pečovatelé. Když onemocněli, byli v průměru na nemocenské o dva dny kratší dobu než jejich pesimističtí kolegové.

Chcete vědět vše o svém nastávajícím? Zkuste svatebního detektiva...

Adžit Singh zná všechny lži, které lidé říkají. Sledoval je v bludištích plesnivých ulic posetých odpadky na předměstích Dillí. Fotografoval je, jak opouštějí byty svých milenců a milenek. Slyšel je bájit o svých výdělcích a tutlat nemoci.
Tenhle hubený muž ve špatně padnoucím obleku, jemuž na pracovním stole neustále hoří vonná tyčinka, pracuje jako detektiv. A jeho kancelář, kde na zdi visí plakát s mírně pokrouceným anglickým varováním: "I zdi mají oči a uši. Buď ve střehu!", se specializuje na prověřování budoucích snoubenek a snoubenců, píše agentura AP.

Singh strávil celé roky tím, že zdokonaloval své dovednosti: převleky, sledování, matení protivníka. Během řádově několika minut je schopný vyslat týmy prakticky kamkoli po celé Indii. A jeho práce je nezbytně nutná. V moderní indické společnosti nahradily po staletích sňatky domlouvané rodinami svatby založené na lásce, citech a anonymních seznamkách. A jak by takové svazky mohly dopadnout bez pomoci soukromého detektiva? "Dneska je potřeba prověřit, jestli lidé říkají pravdu. A to je náš úkol," říká Singh. "Má ten chlapec opravdu vzdělání? Dostává opravdu tak vysoký plat? Není do větru?" Nastávající ženich může vypadat jako příjemný mladý muž. Možná je z dobré rodiny. Ale po téměř dvou desetiletích vedení vlastní agentury Hatfield Detectives se Singh poučil, jak málo tohle všechno může znamenat. Proto pravidelně varuje s důrazem na každém slově: "Nevíte, co dělá ve volném čase." A je připraven to zjistit.
Za základní proklepnutí 300 dolarů.

"Předtím jsme byli jen luxus pro někoho, kdo má zatracenou spoustu peněz," říká Baldev Puri, pětačtyřicetiletý zakladatel velké dillíské agentury AMX, kde třetinu podnikání tvoří předmanželské prošetřování snoubenců. "Teď chce každá rodina vědět maximum." Chcete nechat sledovat snoubence své dcery? Chcete znát jeho plat? Pije? Kouří? Vysedává po barech? Jakou má krevní skupinu? Žádný problém. Bude vás to stát zhruba 300 dolarů za základní proklepnutí, přičemž sledování se platí zvlášť. Indie má sice průměrný roční příjem na jednoho obyvatele nižší než 900 dolarů, ale účty za detektivní práci jdoucí do tisíců dolarů jsou čím dál tím běžnější.

"Začínáme domem. Kolik lidí v něm žije, jestli je majetkem nebo v pronájmu zkoumaného subjektu, jestli je dotyčný ženatý nebo byl už někdy zasnoubený," říká Singh. "Mluvíme s řidiči, sousedy, řidiči sousedů, služkami, zahradníky, lidmi, co chodí pro prádlo. Existuje spousta cest, jak věci zjistit," dodává s úsměvem.

Rodinou domluvené sňatky byly v Indii dlouhou dobu železným pravidlem. Dva páry rodičů za pomoci dohazovače a starších příbuzných našly partnera pro své děti. Důvěryhodní přátelé byli povoláváni na pomoc, bylo-li třeba ověřit, zda někde nehrozí nějaké potenciální nebezpečí - třeba stabilita postavení potenciálního nápadníka v zaměstnání, anebo jestli moc neflirtuje se sousedkami. Budoucí pár obvykle do výběru a rozhodování neměl co mluvit.

Sňatky z lásky jsou čím dál běžnější.

Jak se ale pohled na vztahy posunul, a úměrně tomu, jak se košatící střední třída strachuje, aby manželství jejich potomků neskončilo katastrofou, vyrojila se po celé Indii malá armáda detektivních agentur. Profese, která druhdy přežívala na okraji společnosti, se ve vší tichosti přesunula do hlavního proudu. "Dneska se v Indii všechno mění," shrnuje to prostě Puri.

V současnosti jsou tu čím dál tím běžnější sňatky "z lásky" v západním stylu se všemi zmatky, které s sebou nesou. Dokonce i konzervativní rodiny se častěji uchylují ke "zprostředkovaným sňatkům z lásky", kdy rodiče vyberou potenciální partnery, ale konečné rozhodnutí nechají na dětech. I v nejtradičnějších kruzích se sjednané sňatky často odehrávají mezi rodinami, které se navzájem neznají a seznámení probíhá prostřednictvím inzerátů v novinách či přes široce oblíbené internetové seznamky.

Aby toho nebylo málo, otřásají samotnými základy indické společnosti takové změny, jako je sílící přijatelnost předmanželského pohlavního styku či předefinování manželských rolí novou generací profesionálně ambiciózních žen. A postupně úlohu všetečných a všemocných rodičů před svatbou přebírají všeteční a všemocní detektivové. Mnozí z nich - pochopitelně mimo záznam - připouštějí, že jsou ochotní udělat cokoli od napíchnutí telefonu až po vytvoření neexistující společnosti, aby získali informace.

Film : "Půlnoční polibek."

Už budu pořád na mizině, říká režisér filmu Půlnoční polibek...

Režisér Půlnočního polibku Alex Holdridge filmem žije: neváhá se kvůli natáčení stát téměř bezdomovcem.
Proč jste se rozhodl natáčet černobíle?
Ten film je velmi současný v tom, jak v něm lidé randí, flirtují (přes Facebook atd.) a stavějí se k sexu. Bylo pro mě důležité vytvořit k tomu kontrast obrazem. Emoce hlavního hrdiny mi připadaly nadčasové. Chtěl jsem je zdůraznit, aby se můj film nestal povrchní momentkou facebookové generace. A protože vypráví o nováčcích v Los Angeles, chtěl jsem také vzdát poctu starým hollywoodským filmům.
Jak jste vybíral lokace?
Když jsem přijel do L.A., byl jsem na tom jako hlavní hrdina Wilson: bez peněz, bez auta a bez holky. Coural jsem se centrem, kam jsem se potom vrátil se Sarou Simmonds, která hraje hlavní ženskou roli. Mnoho lokací jsem našel na konzultačních procházkách s ní. Objevili jsme krásná, ale chátrající kina, která pamatovala lepší časy. Připadala mi jako perfektní metafora města, jehož srdce – centrum – už přestalo bít. Jsem rád, že se svými spolupracovníky můžeme českému publiku ukázat jinou, skutečnější stránku L.A., než jsou hollywoodizovaná vyobrazení Beverly Hills nebo ghett.
Museli jste mít speciální povolení, abyste mohli natáčet na místech jako je operní budova Disney Hall? Povolení? Ani nevím, jak se o ně žádá. Žádná jsme neměli. K Disney Hall jsme prostě přišli a pustili kameru. Štáb sestával asi tak ze dvou lidí, takže nebylo těžké chovat se nenápadně. Mohli jsme se vmísit mezi lidi a zachytit město takové, jaké je. To je luxus, který si velké produkce dovolit nemůžou. Každá lokace ve filmu je veřejné prostranství, nebo patří mým kamarádům. A když někdo cizí dělal problémy, tvrdili jsme, že natáčíme svatební video.
Novoroční pusa je v USA tradice, Wilson ale nemá koho políbit. Ocitl jste se někdy ve stejné situaci?
Ano, a zkoušel jsem se seznamovat přes internet a měl jsem spoustu bizarních rande. To, co ve filmu postavy říkají a dělají, mám od svých známých. Lidé za mnou po projekcích chodí a svěřují se mi se svými zážitky podobného druhu.
Scéna, v níž Vivian "krade" své věci ze svého bytu, je velmi zábavná. Bavili jste se při jejím natáčení, nebo byla spíš problematická?
Ta byla jedna z nejzábavnějších. Neměli jsme napsaný žádný dialog, takže herci vlastně ani nehráli. Když Sara na konci spadne, spadne doopravdy, ale nezastaví se. Ještě teď se směju, když na to vzpomínám.
Váš předchozí film Sexless získal mnoho prestižních cen. Otevřelo vám to dveře, nebo bylo těžké na takový úspěch navazovat? Vyhrávat na festivalech pomáhá, ale je to jako útočit do kopce. Když jsem ty ceny přebíral, věděl jsem, že v pondělí budu zase pinglovat v restauraci. Její vedoucí tam vyvěsil novinový článek, který tvrdil, že číšníka už nebudu nikdy muset dělat. Připadalo mu to vtipné. Ale já už jsem se smířil s tím, že budu neustále na mizině a bojovat o každý další film. Pokud jste se dali k filmu s tím, že na něm chcete zbohatnout, jste ve špatném byznysu.

Dánská královna si už objednala rakev, má být vytvořena ze skla

Dánská královna Margrethe II., která oslaví v dubnu své 70. narozeniny, si pro sebe a svého manžela už objednala rakev. Sarkofág ze skla bude stát v kapli katedrály v Roskilde asi 30 kilometrů západně od Kodaně.
Tento chrám je po staletí místem posledního odpočinku dánských panovníků. Podle agentury DPA o tom informovala agentura Ritzau.

Autorem skleněné rakve je Bjorn Norgaard. Uvedl, že na sarkofágu dlouhém 3,3 metru pro královnu a jejího šestasedmdesátiletého manžela prince Henrika pracoval osm let. Zatím vytvořil jediný model. "Přišel jsem na hlavní myšlenku a materiál a pak její veličenstvo stejně jako jeho královská výsost vyjádřili několik přání detailně," uvedl umělec.

Královna si přála moderní rakev. I když má být "truhla" ze skla, královský pár v ní nebude vidět, rýsovat se budou jen siluety.

"Těším se na to, až to v našem dómu uvidím. Pokud bych to tedy měla zažít.

Doufejme ale, že do té doby uplyne ještě hodně let," řekla předsedkyně katedrální rady a dřívější mluvčí královského dvora Lis Frederiksenová.