čtvrtek 4. března 2010
Usedněte v porotě Febiofestu...
Chcete poznat zákulisí filmového festivalu Febiofest a stát se členem hlavní poroty?Pokud ano,stačí do 10.března vyplnit dotazník na internetových stránkách festivalu a od 25.3. do 2.4.2010 zhlédnout 14 filmů a ohodnotit je.Více informací na : www.febiofest.cz/cs/porota.
Kdo to řekl? ...
Duha je stuha,kterou si příroda uváže,když si umyje vlasy.
Carla Diogo Dos Santosová
Carla Diogo Dos Santosová
Pohled na sexy ženské křivky působí na muže stejně jako alkohol...
Ženská krása dělá s muži divy. Je to však něco zcela přirozeného s čím muži příliš nedokáží udělat, i kdyby chtěli. Sexy ženské křivky totiž v mozku muže aktivují stejná centra jako drogy či alkohol.
Vědci zkoumali, jak bude fungovat mozek pětadvacetiletých mužů, když se jim ukáží fotky velmi štíhlých žen a poté fotky stejných žen, které si však nechaly zeštíhlit pas a přitom zvětšit boky se zadečkem.
Sken mozku prokázal, že při pohledu na proměněnou ženu se v mužském mozku zaktivují centra související s odměňováním a pak také centra, jež dokáží zaktivovat alkohol a další drogy.
Pohled na skutečné ženy tedy v mužích vzbuzuje stejnou eufórii jako když vypijí své oblíbené pivo.
Přitažlivost rovná se plodnost
"Tato zjištění by nám mohla pomoci pochopit závislost na pornografii a podobné problémy jako jsou poruchy erekce v oblastech, kde není dostupná pornografie či pochopení lidské nevěry," vysvětluje expert na evoluční neurologii Steven Platek.
Vědecký výzkum podpořila i tvrzení známých psychologů. Například psychoterapeutka Karol Wardová pro deník New York Daily News tvrdí, že přitažlivost má hodně společného s plodností. A ženské křivky vypovídají o plodnosti žen. Muži si tedy všimnou vnadné ženy zcela podvědomě. Jejich vnitřní hlas jim totiž napovídá, aby si hleděli vnadných žen.
S tímto názorem souhlasí i expertka na nevěru Danine Manetteová, která dodává: "Musí existovat něco fyziologického, proč vnadné ženy muži všeobecně považují za ty, jež nebudou mít problém s rozmnožováním a proč je nedokáží přehlédnout, i kdyby chtěli."
Podle Platka je to také důkaz toho, že společnost posuzuje rozložení tuku na ženském těle nezávisle na biologii mozku. Pokud by se společnost řídila tím, co lidé skutečně chtějí, pak by ženy neměly důvod držet drastické diety a více by si hleděly své přirozenosti.
Vědci zkoumali, jak bude fungovat mozek pětadvacetiletých mužů, když se jim ukáží fotky velmi štíhlých žen a poté fotky stejných žen, které si však nechaly zeštíhlit pas a přitom zvětšit boky se zadečkem.
Sken mozku prokázal, že při pohledu na proměněnou ženu se v mužském mozku zaktivují centra související s odměňováním a pak také centra, jež dokáží zaktivovat alkohol a další drogy.
Pohled na skutečné ženy tedy v mužích vzbuzuje stejnou eufórii jako když vypijí své oblíbené pivo.
Přitažlivost rovná se plodnost
"Tato zjištění by nám mohla pomoci pochopit závislost na pornografii a podobné problémy jako jsou poruchy erekce v oblastech, kde není dostupná pornografie či pochopení lidské nevěry," vysvětluje expert na evoluční neurologii Steven Platek.
Vědecký výzkum podpořila i tvrzení známých psychologů. Například psychoterapeutka Karol Wardová pro deník New York Daily News tvrdí, že přitažlivost má hodně společného s plodností. A ženské křivky vypovídají o plodnosti žen. Muži si tedy všimnou vnadné ženy zcela podvědomě. Jejich vnitřní hlas jim totiž napovídá, aby si hleděli vnadných žen.
S tímto názorem souhlasí i expertka na nevěru Danine Manetteová, která dodává: "Musí existovat něco fyziologického, proč vnadné ženy muži všeobecně považují za ty, jež nebudou mít problém s rozmnožováním a proč je nedokáží přehlédnout, i kdyby chtěli."
Podle Platka je to také důkaz toho, že společnost posuzuje rozložení tuku na ženském těle nezávisle na biologii mozku. Pokud by se společnost řídila tím, co lidé skutečně chtějí, pak by ženy neměly důvod držet drastické diety a více by si hleděly své přirozenosti.
středa 3. března 2010
Je váš šéf „pes“ anebo „had“?
Výzkumy psychologů dokazují, že agresivní a krutí šéfové se rekrutují přednostně z těch, kteří dosáhli pozic, na jaké nestačí. Vedle zjevně hrozby v podobě šéfa-psa čelí pracovní kolektivy i skryté hrozbě od lidí, kteří se první pohled jeví jako velmi solidní pracanti, ale ve skutečnosti jsou to „hadi“, jimž jde výhradně o vlastní prospěch a firma a ostatní zaměstnanci jsou jim ukradení.
Šéfa-psa si pochvalovali snad jen námořníci, jejichž korábu velel večerníčkový Maxipes Fík. V drtivé většině případů je věta: „Náš šéf je pes“ pronášena se skřípěním zubů a zaťatými pěstmi. Proč jsou někteří velmi úspěšní šéfové „pohodáři“ a proč jiní šéfové nastolují „teror“?
„Ti, kdo mají moc, cítí potřebu vynikat svými schopnostmi,“ říká americký psycholog Nathanael Fast z University of Southern California v Los Angeles. „Když zjistí, že nemohou své schopnosti prokázat legitimními prostředky, snaží se toho docílit tím, že na lidi v okolí dělají podrazy.“
Fast spolu s kolegyní Serenou Chenovou podrobili 90 zaměstnanců testům, v kterých zkoumali jednak agresivitu dotazovaných a jednak jejich sebedůvěru. Zjistili, že agresivita roste s postavením a s pocitem méněcennosti. Fasta a Chenovou zajímalo, jestli agresivitu zvyšuje skutečně pošramocené ego. Nechali proto dobrovolníky napsat krátký esej o situacích, kdy se cítí mocní, a jiné požádali o napsání eseje o situacích, kdy se naopak cítí bezmocní. Podobné eseje psali titíž dobrovolníci i o situacích, v jakých se cítili jako schopní nebo neschopní. Je prokázáno, že takové „omočení nosu“ ve vzpomínkách na příjemné nebo naopak nepříjemné situace má za následek vzestup anebo naopak pokles pocitu moci a pocitů schopnosti. Po splnění těchto úloh dostali dobrovolníci za úkol zvolit trest pro studenty, kteří nezvládli zkouškový test. Dobrovolníci mohli určit sílu zvuku, jakému budou potrestaní studenti vystaveni. Na výběr měli zvuk o síle od 10 do 130 decibelů.
Výsledky jsou zajímavé. Lidé, kteří si psaním eseje srazili pocit schopnosti a zároveň si zvýšili pocit moci, byli nejagresivnější a uštědřovali tresty hlukem o průměrné síle 71 decibelů. Silnější pocit moci provázený posíleným pocitem schopností vyvolává menší agresivitu. Podobně je to mu v případě, že dobrovolník má pocit poklesu moci a zároveň poklesu schopností. Dokonce ani nárůst pocitu schopností a pokles pocitů moci nevede k vzestupu agresivity. Dobrovolníci z těchto skupin volili trest zvukem v rozpětí od 55 do 62 decibelů.
Vedoucí, kteří si nejsou jisti sami sebou a svými schopnostmi, se chovají agresivně. Zřejmě tu nejde primárně o snahu udržet se u koryta, ale o pošramocené ego. Když Chenová a Fast „pofoukali“ poraněné ego dobrovolníků „oceněním jejich řídících schopností“, agresivita zmizela. To také vysvětluje, proč neschopní šéfové kolem sebe hromadí „přikyvovače“. Ti jim jejich ego hýčkají takřka permanentně.
Před časem přišel kanadsko-americký tým psychologů vedený Robertem Harem z University of British Columbia ve Vancouveru se zjištěním, že se za řadou problémů na pracovištích a v chodu firem či institucí skrývají psychopati, pro které Hare používá označení „hadi v saku“. Takový „had“ se jeví na první pohled jako inteligentní a průbojný člověk s nesporným osobním kouzlem. Teprve při detailnějším pohledu vyplavou na povrch jeho skutečné „kvality“. Je to lhář, obratný manipulátor a tyran, který se na cestě za úspěchem a mocí nezastaví před ničím. Jde mu především o vlastní kariéru a prospěch instituce, v níž pracuje, je mu ukradený. Pokud sám neutrpí újmu, klidně převede svého chlebodárce na buben.
Hare spolu se svým kolegou Paulem Babiakem vyvinuli test s kódovým označením B-Scan 360, který by měl „hady v saku“ spolehlivě odhalit. Testy se momentálně validují. Autoři testů slibují, že testy odhalí patologické chování, které se na první pohled může jevit jako pozitivní rys. Rozliší například mezi celkem žádoucí ochotou riskovat a zcela nepřijatelným sklonem k nezodpovědnému hazardu, jaký potopil na počátku současné ekonomické krize i velké mezinárodní banky.
Miloslav Šimek a Jiří Grosmann svého času tvrdili, že nejhorší je, „když je někdo obézní a ještě ke všemu tlustej.“ Snad můžeme tento výrok parafrázovat tvrzením, že nejhorší je, když je šéf pes a ještě ke všemu had.
Šéfa-psa si pochvalovali snad jen námořníci, jejichž korábu velel večerníčkový Maxipes Fík. V drtivé většině případů je věta: „Náš šéf je pes“ pronášena se skřípěním zubů a zaťatými pěstmi. Proč jsou někteří velmi úspěšní šéfové „pohodáři“ a proč jiní šéfové nastolují „teror“?
„Ti, kdo mají moc, cítí potřebu vynikat svými schopnostmi,“ říká americký psycholog Nathanael Fast z University of Southern California v Los Angeles. „Když zjistí, že nemohou své schopnosti prokázat legitimními prostředky, snaží se toho docílit tím, že na lidi v okolí dělají podrazy.“
Fast spolu s kolegyní Serenou Chenovou podrobili 90 zaměstnanců testům, v kterých zkoumali jednak agresivitu dotazovaných a jednak jejich sebedůvěru. Zjistili, že agresivita roste s postavením a s pocitem méněcennosti. Fasta a Chenovou zajímalo, jestli agresivitu zvyšuje skutečně pošramocené ego. Nechali proto dobrovolníky napsat krátký esej o situacích, kdy se cítí mocní, a jiné požádali o napsání eseje o situacích, kdy se naopak cítí bezmocní. Podobné eseje psali titíž dobrovolníci i o situacích, v jakých se cítili jako schopní nebo neschopní. Je prokázáno, že takové „omočení nosu“ ve vzpomínkách na příjemné nebo naopak nepříjemné situace má za následek vzestup anebo naopak pokles pocitu moci a pocitů schopnosti. Po splnění těchto úloh dostali dobrovolníci za úkol zvolit trest pro studenty, kteří nezvládli zkouškový test. Dobrovolníci mohli určit sílu zvuku, jakému budou potrestaní studenti vystaveni. Na výběr měli zvuk o síle od 10 do 130 decibelů.
Výsledky jsou zajímavé. Lidé, kteří si psaním eseje srazili pocit schopnosti a zároveň si zvýšili pocit moci, byli nejagresivnější a uštědřovali tresty hlukem o průměrné síle 71 decibelů. Silnější pocit moci provázený posíleným pocitem schopností vyvolává menší agresivitu. Podobně je to mu v případě, že dobrovolník má pocit poklesu moci a zároveň poklesu schopností. Dokonce ani nárůst pocitu schopností a pokles pocitů moci nevede k vzestupu agresivity. Dobrovolníci z těchto skupin volili trest zvukem v rozpětí od 55 do 62 decibelů.
Vedoucí, kteří si nejsou jisti sami sebou a svými schopnostmi, se chovají agresivně. Zřejmě tu nejde primárně o snahu udržet se u koryta, ale o pošramocené ego. Když Chenová a Fast „pofoukali“ poraněné ego dobrovolníků „oceněním jejich řídících schopností“, agresivita zmizela. To také vysvětluje, proč neschopní šéfové kolem sebe hromadí „přikyvovače“. Ti jim jejich ego hýčkají takřka permanentně.
Před časem přišel kanadsko-americký tým psychologů vedený Robertem Harem z University of British Columbia ve Vancouveru se zjištěním, že se za řadou problémů na pracovištích a v chodu firem či institucí skrývají psychopati, pro které Hare používá označení „hadi v saku“. Takový „had“ se jeví na první pohled jako inteligentní a průbojný člověk s nesporným osobním kouzlem. Teprve při detailnějším pohledu vyplavou na povrch jeho skutečné „kvality“. Je to lhář, obratný manipulátor a tyran, který se na cestě za úspěchem a mocí nezastaví před ničím. Jde mu především o vlastní kariéru a prospěch instituce, v níž pracuje, je mu ukradený. Pokud sám neutrpí újmu, klidně převede svého chlebodárce na buben.
Hare spolu se svým kolegou Paulem Babiakem vyvinuli test s kódovým označením B-Scan 360, který by měl „hady v saku“ spolehlivě odhalit. Testy se momentálně validují. Autoři testů slibují, že testy odhalí patologické chování, které se na první pohled může jevit jako pozitivní rys. Rozliší například mezi celkem žádoucí ochotou riskovat a zcela nepřijatelným sklonem k nezodpovědnému hazardu, jaký potopil na počátku současné ekonomické krize i velké mezinárodní banky.
Miloslav Šimek a Jiří Grosmann svého času tvrdili, že nejhorší je, „když je někdo obézní a ještě ke všemu tlustej.“ Snad můžeme tento výrok parafrázovat tvrzením, že nejhorší je, když je šéf pes a ještě ke všemu had.
Je delfín „nečlověčí člověk“?
Je delfín „jenom“ zvíře, anebo je něco víc? Filosof Thomas White navrhl pro delfíny označení „nohuman persons“, což bychom si mohli hodně volně přeložit jako „nečlověčí lidé“.
Jeden misogynský vtip říká, že ženy jsou nejchytřejší tvorové po člověku, ale musí se tužit, aby si to druhé místo udržely, protože se už na ně mačkají delfíni. Zatímco z hlediska žen jde bezpochyby o urážku, obdiv k delfínímu mozku je namístě. Pokud jde o absolutní hmotnost mozku, pak nás delfíni trumfnou. Jejich mozek váží v průměru 1 600 gramů. My si nosíme v mozkovně asi 1 300 gramů nervové tkáně. Pokud jde o poměr hmotnosti mozku a hmotnosti těla, pak kytovcům porážku vracíme. Delfíny handicapuje tělesná hmotnost pohybující se obvykle od 200 do 300 kg. I notně obézní člověk se těší v přepočtu na kilogram tělesné hmotnosti z větší „porce“ mozku. Delfíni však trumfnou v tomto ukazateli všechny lidoopy.
Velikost mozku jistě není přímým měřítkem inteligence. Velryby, jako je plejtvák obrovský, mají mozky mnohonásobně větší, ale chytřejší než člověk nebo delfín zřejmě nejsou.
Delfíni však prokázali celou řadu dovedností, které na nás dělají velký dojem. Zjevně používají zvuky, které jsou specifické pro každého jedince. Ten se prostřednictvím tohoto „osobního“ zvuku ohlašuje ostatním delfínům. Ti na oplátku „oslovují“ každého delfína jeho osobním zvukem. Jde tedy o obdobu našich jmen.
Delfíni jako jedni z mála tvorů úspěšně zvládli tzv. zrcadlový test. Pokud umístíme delfínovi na hlavu nepozorovaně značku, kterou může vidět jen při pohledu do zrcadla, delfín se snaží značku odstranit. Vědci si toto počínání vysvětlují tak, že delfín chápe, že v zrcadle je zobrazen on sám a poznává se. Tato schopnost je považována za důkaz, že zvíře vnímá samo sebe jako individuum. Rovnítko mezi zvládnutím zrcadlového testu a inteligencí lze však klást jen těžko. Zvláště když celkem nedávno prošla úspěšně zrcadlovým testem i straka s příslovečně malým ptačím mozečkem.
Na konferenci American Association for the Advancement of Science (AAAS) konané od 18. do 22. února 2010 v kalifornském San Diegu se vědci kromě jiného zabývali i otázkou, jak moc jsou delfíni vlastně chytří a nakolik se tito kytovci díky inteligence vymykají z říše zvířat. Měli bychom na delfíny nahlížet jako na „osoby“ a také se tak k nim chovat? Někteří ochránci zvířat se pokoušeli zajistit statut osoby šimpanzům. V Rakousku nedávno nepřiznal soud šimpanzům právo na právního zástupce a v některých zemích se hovořilo tom, zda by neměli mít šimpanzi zástupce v parlamentu. Delfíni zřejmě přicházejí na řadu právě teď. Jak vyplynulo z jednání na konferenci AAAS, v přiznání statutu osoby nejsou tak úplně bez šance.
V delfíním mozku byly objeveny neurony, které se u člověka podílejí na vzniku emocí, vnímání sociálních vazeb a schopnosti empatie. Delfíni se učí novým dovednostem podobným způsobem jako děti a jejich komunikace je velmi „košatá“. Jsou s to chápat instrukce, které jim člověk předává gesty a to dokonce i v případě, že jsou gesta uspořádána do komplikovanějších řetězců. Zjednodušeně lze říci, že delfín chápe nejen „slova“, ale i „věty“.
Na konferenci AAAS zazněly hlasy, které se braly za „práva delfínů“. Psycholožka Diana Reissová z Hunter College na City University of New York odsoudila zabíjení delfínů. Neuroložka Lori Marinová z Emory University v Atlantě připustila, že vlastnosti delfínů, pro které je studium těchto kytovců tak vzrušující, jsou zároveň vlastnostmi, kvůli kterým bychom měli delfíny ušetřit zajetí. Ve volné přírodě obývá delfín asi sto kilometrů čtverečních oceánu. V zajetí má k dispozici jen zlomek tohoto prostoru.
Nejdále zašel filosof Thomas White z kalifornské Loyola Marymount University, který odmítl názor, že delfíni jsou „skoro jako lidé“. Podle Whitea jsou delfíni lidem rovnocenní a je jim třeba přiznat statut „osoby“. White připustil, že definici „osoby“ je velmi těžké formulovat, ale delfíni ji podle něj bezpochyby naplňují.
„Jsou živí, jsou si vědomi svého okolí a mají emoce. Vedle toho mají i osobnost, vykazují sebekontrolu a chovají se k sobě slušně, přímo eticky. Když tedy máme definovat osobu, pak delfíni tuto definici splňují,“ říká White.
Samozřejmě se našli „nechutní šťourové“, kteří tento skvěle vykreslený obrázek delfína narušili pochybnostmi. Zpráva z konference AAAS otištěná v prestižním vědeckém týdeníku Science (ten vydává právě AAAS) uvádí za všechny jen neuroanatoma Jacopa Anneseho z University of California v San Diegu. Ten upozornil, že zatím nevíme, co je zdrojem inteligence v lidském mozku. A to svůj vlastní mozek zkoumáme dlouhá desetiletí.
„Ani u člověka nevíme, jaký je vztah mezi strukturou mozku a funkcemi mozku. Tím méně víme, jaký má vztah struktura mozku k inteligenci. O mozku delfínu víme ještě mnohem méně.“
Delfín je bezpochyby úžasný tvor. Thomas White pro něj navrhuje označení „nohuman person“, což bychom si mohli volně přeložit jako „nečlověčí člověk“. Je ale otázka, jestli náš obdiv nepřerůstá až k nekritickému uctívání, k jakési formě zoofilie, která staví zvíře nad člověka. U nás se tato „úchylka“ projevuje přímo masově. Zatím nikoli bojem za rovnoprávnost delfínů, ale například tím, že i tu nejtitěrnější garsonku na sídlišti musí její lidští obyvatelé sdílet s psíčkem, psem či psiskem.
S ohledem na to, jakým směrem se diskuse o delfínech na konferenci AAAS ubírala, nezbývá než vyjádřit podiv nad skutečností, že delfíni na konferenci pozváni nebyli. Ze strany kytovců lze označit diskusi na konferenci za jednání „o nás bez nás“. Možná by stálo za to, aby se účastníci konference zeptali přímo těch, kterých se to týká: „Delfíni, jste osoby? Jste osobnosti?“ Zatím se ani ti nejlepší „delfínologové“ neumějí na tyto klíčové problémy zeptat tak, aby dostali odpověď, které by rozuměli. To nutně nemusí být důkaz nízké inteligence delfínů. Až „delfínologové“ komunikaci s delfíny konečně zvládnou na potřebné úrovni, můžou se dočkat i velmi nepříjemného překvapení. Třeba jim nějaký mluvčí delfínů skákavých řekne: „No jasně že my jsme osoby a že každý z nás je osobnost. Ale u vás lidí si tím nejsme jistí.“
Jeden misogynský vtip říká, že ženy jsou nejchytřejší tvorové po člověku, ale musí se tužit, aby si to druhé místo udržely, protože se už na ně mačkají delfíni. Zatímco z hlediska žen jde bezpochyby o urážku, obdiv k delfínímu mozku je namístě. Pokud jde o absolutní hmotnost mozku, pak nás delfíni trumfnou. Jejich mozek váží v průměru 1 600 gramů. My si nosíme v mozkovně asi 1 300 gramů nervové tkáně. Pokud jde o poměr hmotnosti mozku a hmotnosti těla, pak kytovcům porážku vracíme. Delfíny handicapuje tělesná hmotnost pohybující se obvykle od 200 do 300 kg. I notně obézní člověk se těší v přepočtu na kilogram tělesné hmotnosti z větší „porce“ mozku. Delfíni však trumfnou v tomto ukazateli všechny lidoopy.
Velikost mozku jistě není přímým měřítkem inteligence. Velryby, jako je plejtvák obrovský, mají mozky mnohonásobně větší, ale chytřejší než člověk nebo delfín zřejmě nejsou.
Delfíni však prokázali celou řadu dovedností, které na nás dělají velký dojem. Zjevně používají zvuky, které jsou specifické pro každého jedince. Ten se prostřednictvím tohoto „osobního“ zvuku ohlašuje ostatním delfínům. Ti na oplátku „oslovují“ každého delfína jeho osobním zvukem. Jde tedy o obdobu našich jmen.
Delfíni jako jedni z mála tvorů úspěšně zvládli tzv. zrcadlový test. Pokud umístíme delfínovi na hlavu nepozorovaně značku, kterou může vidět jen při pohledu do zrcadla, delfín se snaží značku odstranit. Vědci si toto počínání vysvětlují tak, že delfín chápe, že v zrcadle je zobrazen on sám a poznává se. Tato schopnost je považována za důkaz, že zvíře vnímá samo sebe jako individuum. Rovnítko mezi zvládnutím zrcadlového testu a inteligencí lze však klást jen těžko. Zvláště když celkem nedávno prošla úspěšně zrcadlovým testem i straka s příslovečně malým ptačím mozečkem.
Na konferenci American Association for the Advancement of Science (AAAS) konané od 18. do 22. února 2010 v kalifornském San Diegu se vědci kromě jiného zabývali i otázkou, jak moc jsou delfíni vlastně chytří a nakolik se tito kytovci díky inteligence vymykají z říše zvířat. Měli bychom na delfíny nahlížet jako na „osoby“ a také se tak k nim chovat? Někteří ochránci zvířat se pokoušeli zajistit statut osoby šimpanzům. V Rakousku nedávno nepřiznal soud šimpanzům právo na právního zástupce a v některých zemích se hovořilo tom, zda by neměli mít šimpanzi zástupce v parlamentu. Delfíni zřejmě přicházejí na řadu právě teď. Jak vyplynulo z jednání na konferenci AAAS, v přiznání statutu osoby nejsou tak úplně bez šance.
V delfíním mozku byly objeveny neurony, které se u člověka podílejí na vzniku emocí, vnímání sociálních vazeb a schopnosti empatie. Delfíni se učí novým dovednostem podobným způsobem jako děti a jejich komunikace je velmi „košatá“. Jsou s to chápat instrukce, které jim člověk předává gesty a to dokonce i v případě, že jsou gesta uspořádána do komplikovanějších řetězců. Zjednodušeně lze říci, že delfín chápe nejen „slova“, ale i „věty“.
Na konferenci AAAS zazněly hlasy, které se braly za „práva delfínů“. Psycholožka Diana Reissová z Hunter College na City University of New York odsoudila zabíjení delfínů. Neuroložka Lori Marinová z Emory University v Atlantě připustila, že vlastnosti delfínů, pro které je studium těchto kytovců tak vzrušující, jsou zároveň vlastnostmi, kvůli kterým bychom měli delfíny ušetřit zajetí. Ve volné přírodě obývá delfín asi sto kilometrů čtverečních oceánu. V zajetí má k dispozici jen zlomek tohoto prostoru.
Nejdále zašel filosof Thomas White z kalifornské Loyola Marymount University, který odmítl názor, že delfíni jsou „skoro jako lidé“. Podle Whitea jsou delfíni lidem rovnocenní a je jim třeba přiznat statut „osoby“. White připustil, že definici „osoby“ je velmi těžké formulovat, ale delfíni ji podle něj bezpochyby naplňují.
„Jsou živí, jsou si vědomi svého okolí a mají emoce. Vedle toho mají i osobnost, vykazují sebekontrolu a chovají se k sobě slušně, přímo eticky. Když tedy máme definovat osobu, pak delfíni tuto definici splňují,“ říká White.
Samozřejmě se našli „nechutní šťourové“, kteří tento skvěle vykreslený obrázek delfína narušili pochybnostmi. Zpráva z konference AAAS otištěná v prestižním vědeckém týdeníku Science (ten vydává právě AAAS) uvádí za všechny jen neuroanatoma Jacopa Anneseho z University of California v San Diegu. Ten upozornil, že zatím nevíme, co je zdrojem inteligence v lidském mozku. A to svůj vlastní mozek zkoumáme dlouhá desetiletí.
„Ani u člověka nevíme, jaký je vztah mezi strukturou mozku a funkcemi mozku. Tím méně víme, jaký má vztah struktura mozku k inteligenci. O mozku delfínu víme ještě mnohem méně.“
Delfín je bezpochyby úžasný tvor. Thomas White pro něj navrhuje označení „nohuman person“, což bychom si mohli volně přeložit jako „nečlověčí člověk“. Je ale otázka, jestli náš obdiv nepřerůstá až k nekritickému uctívání, k jakési formě zoofilie, která staví zvíře nad člověka. U nás se tato „úchylka“ projevuje přímo masově. Zatím nikoli bojem za rovnoprávnost delfínů, ale například tím, že i tu nejtitěrnější garsonku na sídlišti musí její lidští obyvatelé sdílet s psíčkem, psem či psiskem.
S ohledem na to, jakým směrem se diskuse o delfínech na konferenci AAAS ubírala, nezbývá než vyjádřit podiv nad skutečností, že delfíni na konferenci pozváni nebyli. Ze strany kytovců lze označit diskusi na konferenci za jednání „o nás bez nás“. Možná by stálo za to, aby se účastníci konference zeptali přímo těch, kterých se to týká: „Delfíni, jste osoby? Jste osobnosti?“ Zatím se ani ti nejlepší „delfínologové“ neumějí na tyto klíčové problémy zeptat tak, aby dostali odpověď, které by rozuměli. To nutně nemusí být důkaz nízké inteligence delfínů. Až „delfínologové“ komunikaci s delfíny konečně zvládnou na potřebné úrovni, můžou se dočkat i velmi nepříjemného překvapení. Třeba jim nějaký mluvčí delfínů skákavých řekne: „No jasně že my jsme osoby a že každý z nás je osobnost. Ale u vás lidí si tím nejsme jistí.“
Lékaři už nemají léčit nevyléčitelně nemocné...
Ve zdravotnictví padlo jedno velké tabu. Čeští lékaři mají podle zjištění LN první oficiální doporučení, kdy přestat se zbytečnou léčbou, která jen prodlužuje umírání nevyléčitelně nemocného. Týká se hlavně pacientů v bezvědomí, kteří nemohou sami rozhodnout o ukončení intenzivní léčby.
"Je to téma, o kterém se všichni raději tváří, jako by neexistovalo," říká prezident lékařské komory Milan Kubek. "Je to velice citlivá oblast a naše doporučení má být pro lékaře vodítko, podle kterého se mohou řídit," uvádí. I na půdě stavovské organizace se toto téma ukázalo jako kontroverzní: než doporučení vzniklo, vedla se téměř roční debata.
Nově mají lékaři oficiálně posvěcené a popsané postupy, kdy u nevyléčitelně nemocných ukončit intenzivní léčbu a zaměřit se na tišení jejich utrpení. "Je to první dokument tohoto typu," říká Karel Cvachovec, předseda České společnosti anesteziologie, resuscitace a intenzivní medicíny.
Tato odborná společnost vznik dokumentu podnítila. "Stanovisko představenstva lékařské komory uvolní určité obavy lékařů, kteří nezřídka v dnešním prostředí častých soudů chtěli mít takzvaně krytá záda," říká Cvachovec. Kvůli obavám ze soudů prý mohli někteří lékaři dosud udržovat na přístrojích při životě lidi, u nichž šlo spíše o prodlužování umírání a utrpení.
Nejvíce potěšilo nové doporučení zdravotníky, kteří se přímo zabývají péčí o nevyléčitelné pacienty. "Je to zásadní průlomový krok v českém zdravotnictví, který může významně ovlivnit péči o nevyléčitelně nemocné obecně," soudí Ladislav Kabelka, předseda České společnosti paliativní medicíny.
Jak tedy mají lékaři postupovat? Hlavní zásady jsou dvě. Za prvé, že zbytečná intenzivní léčba může pacienta poškodit. A za druhé, že život člověka je vždy konečný.
Pokud tedy leží v hlubokém bezvědomí člověk, který sám nedýchá a také krevní oběh mu lékaři udržují uměle, k tomu má selhání ledvin a infekci a jeho stav se stále zhoršuje, intenzivní léčba je už na škodu.
Nové doporučení se týká všech pacientů se selháním více orgánů, kteří nemají vyhlídky na vyléčení, jejich stav se přes veškerou snahu zdravotníků trvale horší a intenzivní léčba jim může jen o několik dní prodloužit utrpení.
Eutanazii ovšem doporučení jednoznačně odmítá. Rozdíl je v tom, že eutanazií se obvykle označuje aktivní ukončení života ze soucitu a z přání nemocného člověka. Vysazení marné léčby je něco jiného.
"Je to téma, o kterém se všichni raději tváří, jako by neexistovalo," říká prezident lékařské komory Milan Kubek. "Je to velice citlivá oblast a naše doporučení má být pro lékaře vodítko, podle kterého se mohou řídit," uvádí. I na půdě stavovské organizace se toto téma ukázalo jako kontroverzní: než doporučení vzniklo, vedla se téměř roční debata.
Nově mají lékaři oficiálně posvěcené a popsané postupy, kdy u nevyléčitelně nemocných ukončit intenzivní léčbu a zaměřit se na tišení jejich utrpení. "Je to první dokument tohoto typu," říká Karel Cvachovec, předseda České společnosti anesteziologie, resuscitace a intenzivní medicíny.
Tato odborná společnost vznik dokumentu podnítila. "Stanovisko představenstva lékařské komory uvolní určité obavy lékařů, kteří nezřídka v dnešním prostředí častých soudů chtěli mít takzvaně krytá záda," říká Cvachovec. Kvůli obavám ze soudů prý mohli někteří lékaři dosud udržovat na přístrojích při životě lidi, u nichž šlo spíše o prodlužování umírání a utrpení.
Nejvíce potěšilo nové doporučení zdravotníky, kteří se přímo zabývají péčí o nevyléčitelné pacienty. "Je to zásadní průlomový krok v českém zdravotnictví, který může významně ovlivnit péči o nevyléčitelně nemocné obecně," soudí Ladislav Kabelka, předseda České společnosti paliativní medicíny.
Jak tedy mají lékaři postupovat? Hlavní zásady jsou dvě. Za prvé, že zbytečná intenzivní léčba může pacienta poškodit. A za druhé, že život člověka je vždy konečný.
Pokud tedy leží v hlubokém bezvědomí člověk, který sám nedýchá a také krevní oběh mu lékaři udržují uměle, k tomu má selhání ledvin a infekci a jeho stav se stále zhoršuje, intenzivní léčba je už na škodu.
Nové doporučení se týká všech pacientů se selháním více orgánů, kteří nemají vyhlídky na vyléčení, jejich stav se přes veškerou snahu zdravotníků trvale horší a intenzivní léčba jim může jen o několik dní prodloužit utrpení.
Eutanazii ovšem doporučení jednoznačně odmítá. Rozdíl je v tom, že eutanazií se obvykle označuje aktivní ukončení života ze soucitu a z přání nemocného člověka. Vysazení marné léčby je něco jiného.
Lékař pomohl zemřít své matce. Případem se zabývá policie ...
Eutanazie je u nás trestným činem. To však nezabránilo lékaři Petru Koškovi pomoci umřít své matce, která trpěla nevyléčitelnou chorobou. "Neměl jsem jiné východisko," připustil před televizní kamerou Košek. Případem se nyní zabývá policie, která zatím bližší informace o průběhu vyšetřování nechce prozradit.
Policie LN pouze potvrdila, že se případem zabývá. "Policisté se případem již zabývají. Na základě odvysílaného pořadu teď zajišťují materiály," řekla serveru Lidovky.cz tisková mluvčí kriminální policie Pavla Kopecká. Více policisté neprozradili. Podle nich je prověřování ve fázi, kdy není možné bližší informace poskytovat.
Lékař Košek bez okolků před televizní kamerou přiznal, že pomohl své matce umřít. To se ale v Česku rovná trestnému činu. Eutanazie se hodnotí jako vražda. "Pomohl jsem jí skoncovat s utrpením. Nehanbím se za to, naopak bych se hanbil, kdybych jí nebyl usnadnil to umírání. Neměl jsem jiné morální východisko," řekl Košek v reportáži televize Nova.
Případ připomíná příběh britského moderátora BBC Raye Goslinga. Přímo v televizním vysílání Gosling přiznal, že zabil svého milence, který umíral na AIDS a trpěl velkými bolestmi. V Británii je eutanazie stejně jako u nás nelegální.
Je nutné hledat jiná řešení
Lékaři obecně odmítají připustit, že by se v Česku asistovaná sebevražda prováděla. Kdyby to totiž přiznali, mohli by se sami vystavit nebezpečí trestního stíhání. Proto všichni raději mlčí.
Česká lékařská komora asistovanou sebevraždu tvrdě odsuzuje. "Eutanazie je v České republice nelegální. Česká lékařská komora ji nepropaguje, nesouhlasí s ní," řekl šéf lékařské komory Milan Kubek. "Kdyby lépe fungovala paliativní péče (péče poskytovaná lidem, kteří trpí nevyléčitelnými chorobami, poznámka redakce) v České republice, tak by ubylo volání po eutanazii," dodal.
Podobně se vyjádřil i ředitel hospicu v Rajhradě Jiří Prokop. Podle něj není pro trpící nemocné eutanazie jediným východiskem. "Eutanazii chápu jako selhání systému," řekl Prokop. Pro nemocné je podle něj nutné hledat jiná řešení, například rozšiřovat péči ve formě domácích hospiců.
Proti jasně negativnímu postoji lékařské komory k eutanazii se staví ale někteří lékaři. Přednosta III. chirurgické kliniky 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy a Fakultní nemocnice Motol Pavel Pafko říká, že nejdůležitější je, aby lidem zůstalo právo na svobodné rozhodnutí. "Každý si musí položit otázku, zda je pro něj vyšší hodnota života, nebo hodnota svobodného rozhodnutí."
Policie LN pouze potvrdila, že se případem zabývá. "Policisté se případem již zabývají. Na základě odvysílaného pořadu teď zajišťují materiály," řekla serveru Lidovky.cz tisková mluvčí kriminální policie Pavla Kopecká. Více policisté neprozradili. Podle nich je prověřování ve fázi, kdy není možné bližší informace poskytovat.
Lékař Košek bez okolků před televizní kamerou přiznal, že pomohl své matce umřít. To se ale v Česku rovná trestnému činu. Eutanazie se hodnotí jako vražda. "Pomohl jsem jí skoncovat s utrpením. Nehanbím se za to, naopak bych se hanbil, kdybych jí nebyl usnadnil to umírání. Neměl jsem jiné morální východisko," řekl Košek v reportáži televize Nova.
Případ připomíná příběh britského moderátora BBC Raye Goslinga. Přímo v televizním vysílání Gosling přiznal, že zabil svého milence, který umíral na AIDS a trpěl velkými bolestmi. V Británii je eutanazie stejně jako u nás nelegální.
Je nutné hledat jiná řešení
Lékaři obecně odmítají připustit, že by se v Česku asistovaná sebevražda prováděla. Kdyby to totiž přiznali, mohli by se sami vystavit nebezpečí trestního stíhání. Proto všichni raději mlčí.
Česká lékařská komora asistovanou sebevraždu tvrdě odsuzuje. "Eutanazie je v České republice nelegální. Česká lékařská komora ji nepropaguje, nesouhlasí s ní," řekl šéf lékařské komory Milan Kubek. "Kdyby lépe fungovala paliativní péče (péče poskytovaná lidem, kteří trpí nevyléčitelnými chorobami, poznámka redakce) v České republice, tak by ubylo volání po eutanazii," dodal.
Podobně se vyjádřil i ředitel hospicu v Rajhradě Jiří Prokop. Podle něj není pro trpící nemocné eutanazie jediným východiskem. "Eutanazii chápu jako selhání systému," řekl Prokop. Pro nemocné je podle něj nutné hledat jiná řešení, například rozšiřovat péči ve formě domácích hospiců.
Proti jasně negativnímu postoji lékařské komory k eutanazii se staví ale někteří lékaři. Přednosta III. chirurgické kliniky 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy a Fakultní nemocnice Motol Pavel Pafko říká, že nejdůležitější je, aby lidem zůstalo právo na svobodné rozhodnutí. "Každý si musí položit otázku, zda je pro něj vyšší hodnota života, nebo hodnota svobodného rozhodnutí."
Hubnout lze i vleže a bez námahy...
Chci shodit kila, nechci cvičit. Zvědavě tedy ulehám na úzké lůžko. Usměvavá asistentka mě pevně obepíná pásy, pod ně zasunuje elektrody. Nepříjemné to není. Terapie může začít. „Pusťte to do mě.“
Jak zhubnout, když potit se v posilovně se mi nechce a na běhání venku je zima? Program Bailine firmy Naturen nabízí řešení. Lehnete si, omotají vás dráty a hubnete pohodlně.
Webové stránky Naturenu tvrdí, že Bailine je dnes nejoblíbenější a nejúčinnější metoda hubnutí na celém světě. Tvaruje prý postavu, odbourává tukové zásoby, zpevňuje ochablé svaly i kůži, pomáhá v boji s celulitidou. S Bailinem zhubnete i v proporcích, které prakticky nelze adekvátně procvičit a pro každého klienta se tvoří speciální program dle jeho potřeb.
„Cvičení“ jsem bral jako vrchol lenosti. Proč se nejít radši protáhnout ven, že? RNDr. Štěpán Ren mi ale vysvětlil, že Bailine je vhodné i pro rehabilitace a uvolnění ztuhlých či atrofovaných svalů, jež mnohdy potřebují lidé, kteří se jít proběhnout nemohou. Proč to tedy nezkusit?
Příjemné mravenčení
Asistentka Jaroslava Kašperová přístroj zapíná. Svaly, o kterých jsem ani nevěděl, že je mám, se stáhují s takovou rychlostí, že se lekám. Pocit, který se dostavuje, je těžko popsatelný. Něco mezi mravenčením a slabým pícháním. Začalo to šokem, ale pomalu si na samovolné svalové kontrakce zvykám. Začíná to bý celkem příjemné.
Nastavená intenzita se zpočátku pohybuje kolem čísla 19. Rozsah přístroje je 0 až 40. „Pod 20 většinou nikdo nejde. Ženy si dají nejvyšší výkon, chtějí z cvičení získat co možná nejvíc. Začít je ale dobré pomalu,“ vysvětluje mi Jaroslava Kašperová.
Podle brožury je Bailine špičková hubnoucí elektronická metoda řízená počítačem. „Zaručí Vám, že Vaše tělo bude cvičit správně, bude vytvářet enzymy, které spalují tuky, aktivuje zapomenuté svaly, napne povolenou a ochablou kůži a usnadní Vám změnu Vašich návyků,“ čtu dál. Dozvídám se, že cvičení samo o sobě by bylo zbytečné bez úpravy jídelníčku. Brožura je evidentně psána hlavně pro ženy, kterých do Naturenu chodí většina.Obědy složené z mrkve, či okurky mě od čtení trochu odrazují, na něco podobného nemám vůli. Soustředním se tedy radši dál na terapii.
Proud probíjí mým tělem. Pomalu si zvykám. Ještě zvyšuji intenzitu, přes 35 se ale nedostávám. „Vybočují snad mé míry, které jsme zjistili před samotnou „seancí“, nějak výrazně z normy?“ běží mi hlavou. Pravda, nadváhu mám – ale snad to zatím nebude tak hrozné.
Program přístroje se postupně mění. Chvíli pracují všechny elektrody najednou, jindy pracují svaly jednotlivě. Program postupně zvyšuje intenzitu, až sebou na lůžku neklidně škubu. Stop tlačítko ale použít nemusím. Mých pětadvacet minut je rychle pryč. Klasická kůra ale jinak trvá o dvacet minut déle min. Asistentka se vrací a odpojuje mě.
Nebezpečí nehrozí
Na počítači mi poté ukázala moje míry, které byly analyzovány počítačovým programem a poté byly vypočítány mé ideální míry, ke kterým bych se měl postupně přiblížit. Odcházím s pocitem uvolnění a otázkou: „Jak moc mě asi večer bude tělo bolet?“ Tři čtvrtě hodiny na Bailine prý vydá za dvě hodiny v posilovně. No vida, a já se ani nezapotil.
Zajímalo mě ale ještě, jestli není elektrický impuls procházející organismem nebezpečný. Žádná rizika s Bailine prý zjištěna nebyla, metoda to ale není pro každého. Nehodí se pro osoby s kardiostimulátory, s neléčenou epilepsií či s akutním zánětem žil. Nedoporučuje se ani v pokročilém těhotenství.
Celou kůru jsem zvládl bez újmy, ale i bez pocitu, že bych pro své zdraví něco udělal. Po jedné seanci jsem ale ani víc nečekal. „Dobré je kůru absolvovat alespoň desetkrát. Poté může tělesný úbytek tvořit 3 až 6 cm,“ vysvětlil mi doktor Ren. „Minimálně je potřeba absolvovat terapii alespoň desetkrát. Poté tělesný úbytek tvoří min. 3 až 6 cm, máme zde však i klientky co zhubly i 12 cm přes pas, stehna a boky“ vysvětlil mi doktor Ren.
Metoda vychází z cvičení, poradenství v oblasti výživy a z psychologické motivace. Dobrou motivací vše vyzkoušet je i fakt, že Naturen nabízí první návštěvu zdarma. Vedle Bailine nabízí Naturen i masáže, zábaly a unikátní způsoby léčby artrózy metodou Orthokine, jako jediné pracoviště v severních čechách. O tom víc najdete na internetových stránkách www.naturen.cz.
Jak zhubnout, když potit se v posilovně se mi nechce a na běhání venku je zima? Program Bailine firmy Naturen nabízí řešení. Lehnete si, omotají vás dráty a hubnete pohodlně.
Webové stránky Naturenu tvrdí, že Bailine je dnes nejoblíbenější a nejúčinnější metoda hubnutí na celém světě. Tvaruje prý postavu, odbourává tukové zásoby, zpevňuje ochablé svaly i kůži, pomáhá v boji s celulitidou. S Bailinem zhubnete i v proporcích, které prakticky nelze adekvátně procvičit a pro každého klienta se tvoří speciální program dle jeho potřeb.
„Cvičení“ jsem bral jako vrchol lenosti. Proč se nejít radši protáhnout ven, že? RNDr. Štěpán Ren mi ale vysvětlil, že Bailine je vhodné i pro rehabilitace a uvolnění ztuhlých či atrofovaných svalů, jež mnohdy potřebují lidé, kteří se jít proběhnout nemohou. Proč to tedy nezkusit?
Příjemné mravenčení
Asistentka Jaroslava Kašperová přístroj zapíná. Svaly, o kterých jsem ani nevěděl, že je mám, se stáhují s takovou rychlostí, že se lekám. Pocit, který se dostavuje, je těžko popsatelný. Něco mezi mravenčením a slabým pícháním. Začalo to šokem, ale pomalu si na samovolné svalové kontrakce zvykám. Začíná to bý celkem příjemné.
Nastavená intenzita se zpočátku pohybuje kolem čísla 19. Rozsah přístroje je 0 až 40. „Pod 20 většinou nikdo nejde. Ženy si dají nejvyšší výkon, chtějí z cvičení získat co možná nejvíc. Začít je ale dobré pomalu,“ vysvětluje mi Jaroslava Kašperová.
Podle brožury je Bailine špičková hubnoucí elektronická metoda řízená počítačem. „Zaručí Vám, že Vaše tělo bude cvičit správně, bude vytvářet enzymy, které spalují tuky, aktivuje zapomenuté svaly, napne povolenou a ochablou kůži a usnadní Vám změnu Vašich návyků,“ čtu dál. Dozvídám se, že cvičení samo o sobě by bylo zbytečné bez úpravy jídelníčku. Brožura je evidentně psána hlavně pro ženy, kterých do Naturenu chodí většina.Obědy složené z mrkve, či okurky mě od čtení trochu odrazují, na něco podobného nemám vůli. Soustředním se tedy radši dál na terapii.
Proud probíjí mým tělem. Pomalu si zvykám. Ještě zvyšuji intenzitu, přes 35 se ale nedostávám. „Vybočují snad mé míry, které jsme zjistili před samotnou „seancí“, nějak výrazně z normy?“ běží mi hlavou. Pravda, nadváhu mám – ale snad to zatím nebude tak hrozné.
Program přístroje se postupně mění. Chvíli pracují všechny elektrody najednou, jindy pracují svaly jednotlivě. Program postupně zvyšuje intenzitu, až sebou na lůžku neklidně škubu. Stop tlačítko ale použít nemusím. Mých pětadvacet minut je rychle pryč. Klasická kůra ale jinak trvá o dvacet minut déle min. Asistentka se vrací a odpojuje mě.
Nebezpečí nehrozí
Na počítači mi poté ukázala moje míry, které byly analyzovány počítačovým programem a poté byly vypočítány mé ideální míry, ke kterým bych se měl postupně přiblížit. Odcházím s pocitem uvolnění a otázkou: „Jak moc mě asi večer bude tělo bolet?“ Tři čtvrtě hodiny na Bailine prý vydá za dvě hodiny v posilovně. No vida, a já se ani nezapotil.
Zajímalo mě ale ještě, jestli není elektrický impuls procházející organismem nebezpečný. Žádná rizika s Bailine prý zjištěna nebyla, metoda to ale není pro každého. Nehodí se pro osoby s kardiostimulátory, s neléčenou epilepsií či s akutním zánětem žil. Nedoporučuje se ani v pokročilém těhotenství.
Celou kůru jsem zvládl bez újmy, ale i bez pocitu, že bych pro své zdraví něco udělal. Po jedné seanci jsem ale ani víc nečekal. „Dobré je kůru absolvovat alespoň desetkrát. Poté může tělesný úbytek tvořit 3 až 6 cm,“ vysvětlil mi doktor Ren. „Minimálně je potřeba absolvovat terapii alespoň desetkrát. Poté tělesný úbytek tvoří min. 3 až 6 cm, máme zde však i klientky co zhubly i 12 cm přes pas, stehna a boky“ vysvětlil mi doktor Ren.
Metoda vychází z cvičení, poradenství v oblasti výživy a z psychologické motivace. Dobrou motivací vše vyzkoušet je i fakt, že Naturen nabízí první návštěvu zdarma. Vedle Bailine nabízí Naturen i masáže, zábaly a unikátní způsoby léčby artrózy metodou Orthokine, jako jediné pracoviště v severních čechách. O tom víc najdete na internetových stránkách www.naturen.cz.
Nejžádanější plastiky jsou liposukce a zvětšení prsou...
Liposukce a zvětšení prsou jsou nejžádanější plastické operace v Česku. Vyplývá to z průzkumu internetového portálu plasticka-chirurgie.info, kterého se loni na podzim zúčastnilo téměř 2800 respondentů. Důvodem, proč se ženy o estetickou chirurgii zajímají, je zvýšení vlastního sebevědomí. Uvedlo to 84 procent dotázaných. Průzkumu se zúčastnili lidé, kteří chtějí podstoupit estetickou plastickou operaci. Podle výsledků má zájem o liposukci 30 procent zúčastněných žen. Další nejžádanější operací je zvětšení prsou, které zajímá 29 procent žen, a následuje jejich modelace.
Vědci objevili molekulu, která ovlivňuje pohyb spermií...
Vědci z Kalifornie objevili molekulu, která dokáže zvýšit nebo naopak snížit rychlost spermií. Nový poznatek by podle expertů mohl přispět k vývoji mužské antikoncepce nebo léku na podporu plodnosti.
O studii, kterou publikoval vědecký časopis Cell, informoval server The Daily Telegraph.
Rychlost spermií hraje při oplodnění velmi důležitou roli. Příliš rychlá nebo pomalá spermie totiž může před dosažením ženského vajíčka zahynout.
Již v minulost vědci zjistili, že rychlost spermií ovlivňuje pH prostředí v mužském těle. Čím méně je organismus překyselený, tím rychlejší jsou jeho spermie.
Nyní také přišli na to, že tento proces způsobují malé póry v ocásku spermie, které umožňují únik kyselých protonů a zvyšují tak rychlost spermie. Tyto póry jsou kontrolovány molekulami Hv1. Ovládáním těchto molekul lze pak kontrolovat rychlost spermií.
Podle Allana Paceye z Sheffieldské univerzity byl výzkum velmi užitečný. „Mohlo by to vést k vývoji nové antikoncepce pro muže nebo ke zlepšení pohyblivosti spermií u některých mužů,“ uvedl.
O studii, kterou publikoval vědecký časopis Cell, informoval server The Daily Telegraph.
Rychlost spermií hraje při oplodnění velmi důležitou roli. Příliš rychlá nebo pomalá spermie totiž může před dosažením ženského vajíčka zahynout.
Již v minulost vědci zjistili, že rychlost spermií ovlivňuje pH prostředí v mužském těle. Čím méně je organismus překyselený, tím rychlejší jsou jeho spermie.
Nyní také přišli na to, že tento proces způsobují malé póry v ocásku spermie, které umožňují únik kyselých protonů a zvyšují tak rychlost spermie. Tyto póry jsou kontrolovány molekulami Hv1. Ovládáním těchto molekul lze pak kontrolovat rychlost spermií.
Podle Allana Paceye z Sheffieldské univerzity byl výzkum velmi užitečný. „Mohlo by to vést k vývoji nové antikoncepce pro muže nebo ke zlepšení pohyblivosti spermií u některých mužů,“ uvedl.
Chcete mít děti, nekuřte a "větrejte"...
Páry, kterým se nedaří přirozeně otěhotnět a jsou nuceny podstoupit asistované oplodnění, budou mít od teď ve Zlíně jednodušší situaci.
Tamní Klinika reprodukční medicíny totiž přivítala v lednu ve svých prostorách zcela nové centrum laboratoří. Klinika i laboratorní komplex sídlí v objektu bývalé nemocnice Tomášov.
Široké spektrum výkonů
„Pro pacienty tak bude vše mnohem pohodlnější, protože obě zařízení budou spolu operativně komunikovat,“ popsal zástupce společnosti IMALAB, která laboratoře provozuje, Jaroslav Loucký. V nových prostorách se podle něj bude provádět široké spektrum výkonů, jako například testy související s prenatální diagnostikou a screeningem vrozených vývojových vad.
Nejrozšířenější genetickou poruchou je podle Louckého Downův syndrom. Jde o komplexní psychosomatické postižení, které se může projevit jak mentální retardací, tak například srdeční vadou. Lidé s tímto postižením se také dožívají nižšího věku. „V loňském roce jsme na něj testovali pět tisíc těhotných žen. V osmi případech jsme ho odhalili u osmi plodů, jeden nám utekl,“ vyčíslil Loucký s tím, že se všechny tyto páry rozhodly pro přerušení těhotenství. Dodal, že v populaci čeká dítě s Downovým syndromem každá pětistá až tisící budoucí matka. „Záleží samozřejmě i na věku,“ doplnil. Testy společnosti IMALAB sledují i další genetické poruchy, jako například syndrom Turnerův.
Pacientka až z Indie
Zlínská Klinika reprodukční medicíny provedla v loňském roce okolo tisíce umělých oplodnění. Jejími klienty jsou dvojice nejen z celého kraje, ale z celé republiky i ze zahraničí. „Před pěti lety k nám přijíždělo několik párů cizinců měsíčně. Dnes je ze zahraničí okolo pětadvaceti procent našich klientů,“ vyčíslil ředitel kliniky David Rumpík. Mezi nimi se objevují lidé z bývalého východního bloku, z USA či dokonce pacientka z Indie. „Pro lidi ze Států je hlavní motivací cena. Celá procedura je vyjde zhruba na čtvrtinu oproti tamějším cenám,“ vysvětlil.
Příčiny nemožnosti otěhotnění jsou u dnešní generace mezi muži a ženami více méně vyvážené. Hlavním faktorem je podle Rumplíka oddalování početí. „Svou roli hrají i civilizační faktory,“ doplnil. Například u mužů se za posledních patnáct let snížil počet spermií na polovinu. To je asi na dvacet milionů v jednom mililitru spermatu. „Kdyby to šlo tímto tempem dál, okolo roku 2065 by byli muži bez spermií,“ varoval Rumpík.
Negativní vlivy
Na vině je podle něj novodobá strava, škodliviny v ovzduší a přehřívání varlat. „Jejich teplota by měla být o stupeň nižší než zbytku těla, proto jsou uloženy mimo něj v šourku. Přiléhavé spodní prádlo, několikahodinové řízení či sedavé zaměstnání ale varlata zahřívají na teplotu těla,“ popsal. Prokázaný zásadní vliv na pohyblivost spermií má také kouření či stres. „Z deseti studentů místní univerzity, kteří si přijdou přivydělat dárcovstvím spermatu, posíláme průměrně osm domů, zděšených a se založenou kartou na naší klinice,“ řekl s mírnou nadsázkou ředitel zdravotnického zařízení. Pro ty šťastnější znamená jedna darovaná dávka tisíc korun k dobru.
Tamní Klinika reprodukční medicíny totiž přivítala v lednu ve svých prostorách zcela nové centrum laboratoří. Klinika i laboratorní komplex sídlí v objektu bývalé nemocnice Tomášov.
Široké spektrum výkonů
„Pro pacienty tak bude vše mnohem pohodlnější, protože obě zařízení budou spolu operativně komunikovat,“ popsal zástupce společnosti IMALAB, která laboratoře provozuje, Jaroslav Loucký. V nových prostorách se podle něj bude provádět široké spektrum výkonů, jako například testy související s prenatální diagnostikou a screeningem vrozených vývojových vad.
Nejrozšířenější genetickou poruchou je podle Louckého Downův syndrom. Jde o komplexní psychosomatické postižení, které se může projevit jak mentální retardací, tak například srdeční vadou. Lidé s tímto postižením se také dožívají nižšího věku. „V loňském roce jsme na něj testovali pět tisíc těhotných žen. V osmi případech jsme ho odhalili u osmi plodů, jeden nám utekl,“ vyčíslil Loucký s tím, že se všechny tyto páry rozhodly pro přerušení těhotenství. Dodal, že v populaci čeká dítě s Downovým syndromem každá pětistá až tisící budoucí matka. „Záleží samozřejmě i na věku,“ doplnil. Testy společnosti IMALAB sledují i další genetické poruchy, jako například syndrom Turnerův.
Pacientka až z Indie
Zlínská Klinika reprodukční medicíny provedla v loňském roce okolo tisíce umělých oplodnění. Jejími klienty jsou dvojice nejen z celého kraje, ale z celé republiky i ze zahraničí. „Před pěti lety k nám přijíždělo několik párů cizinců měsíčně. Dnes je ze zahraničí okolo pětadvaceti procent našich klientů,“ vyčíslil ředitel kliniky David Rumpík. Mezi nimi se objevují lidé z bývalého východního bloku, z USA či dokonce pacientka z Indie. „Pro lidi ze Států je hlavní motivací cena. Celá procedura je vyjde zhruba na čtvrtinu oproti tamějším cenám,“ vysvětlil.
Příčiny nemožnosti otěhotnění jsou u dnešní generace mezi muži a ženami více méně vyvážené. Hlavním faktorem je podle Rumplíka oddalování početí. „Svou roli hrají i civilizační faktory,“ doplnil. Například u mužů se za posledních patnáct let snížil počet spermií na polovinu. To je asi na dvacet milionů v jednom mililitru spermatu. „Kdyby to šlo tímto tempem dál, okolo roku 2065 by byli muži bez spermií,“ varoval Rumpík.
Negativní vlivy
Na vině je podle něj novodobá strava, škodliviny v ovzduší a přehřívání varlat. „Jejich teplota by měla být o stupeň nižší než zbytku těla, proto jsou uloženy mimo něj v šourku. Přiléhavé spodní prádlo, několikahodinové řízení či sedavé zaměstnání ale varlata zahřívají na teplotu těla,“ popsal. Prokázaný zásadní vliv na pohyblivost spermií má také kouření či stres. „Z deseti studentů místní univerzity, kteří si přijdou přivydělat dárcovstvím spermatu, posíláme průměrně osm domů, zděšených a se založenou kartou na naší klinice,“ řekl s mírnou nadsázkou ředitel zdravotnického zařízení. Pro ty šťastnější znamená jedna darovaná dávka tisíc korun k dobru.
úterý 2. března 2010
Zemětřesení v Chile mohlo vychýlit zemskou osu, den by se zkrátil...
Sobotní zemětřesení o síle 8,8 stupně Richterovy škály, které postihlo Chile, mohlo podle NASA vychýlit zemskou osu. Takový posun by se projevil zkrácením pozemského dne.
Podle NASA by byla změna délky dne nepostřehnutelná, zato však trvalá. Každý den by se podle předběžných výpočtů zkrátil o 1,26 mikrosekundy. Posun zemské osy by činil asi 8 centimetrů, když se úhel vychýlení změnil o 1,7 tisícin úhlové vteřiny. Podobné změny se ve skutečnosti jen obtížně detekují.
"NASA k výsledkům dospěla na základě počítačového modelu," uvedl geofyzik Richard Gross z Laboratoře tryskového pohonu v Pasadeně, který spadá pod NASA.
Model počítal s tím, jak se při zemětřesení pohnuly masy hornin v délce stovek kilometrů. Vyšší rychlost otáčení způsobilo přesunutí mas k povrchu.
Podle modelu by se zřejmě také zvedl ostrov Santa Maria o dva metry.
Zemětřesení si vyžádalo 723 obětí.
Nebylo by to poprvé, kdy zemětřesení vychýlilo zemskou osu. Mohutné zemětřesení o síle 9,1 stupně Richterovy škály, které v prosinci 2004 vzedmulo vražedné vlny tsunami v Indickém oceánu, zkrátilo den o 6,8 mikrosekund. Osa se při zemětřesení, které si vyžádalo 130 000 obětí, vychýlila o 2,3 tisícin úhlové vteřiny.
Podle NASA by byla změna délky dne nepostřehnutelná, zato však trvalá. Každý den by se podle předběžných výpočtů zkrátil o 1,26 mikrosekundy. Posun zemské osy by činil asi 8 centimetrů, když se úhel vychýlení změnil o 1,7 tisícin úhlové vteřiny. Podobné změny se ve skutečnosti jen obtížně detekují.
"NASA k výsledkům dospěla na základě počítačového modelu," uvedl geofyzik Richard Gross z Laboratoře tryskového pohonu v Pasadeně, který spadá pod NASA.
Model počítal s tím, jak se při zemětřesení pohnuly masy hornin v délce stovek kilometrů. Vyšší rychlost otáčení způsobilo přesunutí mas k povrchu.
Podle modelu by se zřejmě také zvedl ostrov Santa Maria o dva metry.
Zemětřesení si vyžádalo 723 obětí.
Nebylo by to poprvé, kdy zemětřesení vychýlilo zemskou osu. Mohutné zemětřesení o síle 9,1 stupně Richterovy škály, které v prosinci 2004 vzedmulo vražedné vlny tsunami v Indickém oceánu, zkrátilo den o 6,8 mikrosekund. Osa se při zemětřesení, které si vyžádalo 130 000 obětí, vychýlila o 2,3 tisícin úhlové vteřiny.
neděle 28. února 2010
Kdo to řekl?
Láska a její sestra nenávist nebývají v politice,konečně jako v mnoha jiných oblastech života,těmi nejlepšími souputnicemi.Mnohem lépe bývá spoléhat se na rozum,snažit se myslet,tolerovat a chápat.
Jan ŠPÁTA
Jan ŠPÁTA
Když Praha kývne, vydělá si Muchova Epopej na opravu v Japonsku...
Slavná Slovanská epopej Alfonse Muchy si může zanedlouho vydělat několik milionů a větší část z 20 pláten by se zároveň dočkala i zrestaurování. Stačí, aby Praha kývla na nabídku Japonců, kteří si chtějí epopej vypůjčit k vystavení do exkluzivních výstavních prostor v centru Tokia.
O zápůjčku požádala jedna z největších kulturních institucí Japonska - NHK Promotions, informoval páteční Radiožurnál. Zhruba tříměsíční výstava by se měla uskutečnit v roce 2012 v National Art Center Tokio, které je podle mnohých nejkrásnějším výstavním prostorem na světě.
"Je to skutečně velmi exkluzivní výstavní místo. Já jsem již předal celou žádost s podkladovým materiálem na projednání do rady Hlavního města Prahy. Ta by měla vydat stanovisko, podle kterého se bude dál v celé věci postupovat," řekl MF DNES šéf Galerie hlavního města Prahy Milan Bufka.
Zájem Japonců o Epopej vítá i pražský radní pro kulturu Ondřej Pecha. Podle něho vše záleží na tom, jak se k celé věci postaví rada města.
"Máme připraveny materiály jako například smlouvy o krátkodobé zápůjčce i pojistné smlouvy a příští měsíc bych to chtěl kolegům předložit k projednání," řekl Radiožurnálu.
Japonci zaplatí opravu 12 pláten
Podle šéfa Galerie Bufky v případě zapůjčení slibují Japonci, že zaplatí zrestaurování zhruba 12 obrazů, které to nutně potřebují. Zároveň zaplatí celou dopravu i výrobu přepravních beden o rozměrech až 6 krát 8 metrů včetně navíjecích cívek. Cívek je v tuto chvíli osm a transportní bedny jsou tři.
"Podpisem smlouvy garantují Japonci dost velkou částku, kterou pošlou dopředu na profinancování restaurátorských prací, a následně by finančně kryli i výrobu všech transportních věcí. Ten efekt plynoucí pro Galerii hlavního města Prahy by tím byl řádově v milionech korun," poodhalil Bufka. Konkrétní částku nechtěl prozradit.
A podle zatím neoficiálních informací by v případě zapůjčení Epopeje do Japonska činilo pojistné až 50 milionů eur (zhruba 1,3 miliardy korun, pozn. red.).
Vnuk nesouhlasí
S vyvezením obrazů do ciziny však nesouhlasí malířův vnuk John Mucha. "Považoval bych to, jako kdyby se někdo obrátil na Českou republiku a požádal, aby veškeré korunovační klenoty země byly půjčeny někam do ciziny," uvedl Radiožurnálu.
A skepticky se na vycestování celého cyklu do Japonska dívá i moravskokrumlovský starosta Jaroslav Mokrý. "Toto dílo ještě nikdy neopustilo hranice Česka. Obávám se, že by se nemuselo vrátit již nejen do Moravského Krumlova, ale do Česka vůbec," řekl MF DNES.
Ani peníze, které Japonsko za zapůjčení nabízí, nemusí být podle Mokrého nijak lukrativní. "Neznám tu částku, ale několik milionů bude stát jen výroba cívek a přepravních beden," komentoval Mokrý s tím, že celá Epopej je dlouhodobě pod neustálou péčí restaurátorů.
A že je podle Prahy Epopej výbornou propagací republiky? "Jestli naše země nemá už jiný způsob, jak se propagovat v zahraničí, tak ji nesmírně lituji. Je to dost ubohé, že to musí být zrovna Epopej. Mám o to dílo vážné obavy," uzavřel moravskokrumlovský starosta.
O zápůjčku požádala jedna z největších kulturních institucí Japonska - NHK Promotions, informoval páteční Radiožurnál. Zhruba tříměsíční výstava by se měla uskutečnit v roce 2012 v National Art Center Tokio, které je podle mnohých nejkrásnějším výstavním prostorem na světě.
"Je to skutečně velmi exkluzivní výstavní místo. Já jsem již předal celou žádost s podkladovým materiálem na projednání do rady Hlavního města Prahy. Ta by měla vydat stanovisko, podle kterého se bude dál v celé věci postupovat," řekl MF DNES šéf Galerie hlavního města Prahy Milan Bufka.
Zájem Japonců o Epopej vítá i pražský radní pro kulturu Ondřej Pecha. Podle něho vše záleží na tom, jak se k celé věci postaví rada města.
"Máme připraveny materiály jako například smlouvy o krátkodobé zápůjčce i pojistné smlouvy a příští měsíc bych to chtěl kolegům předložit k projednání," řekl Radiožurnálu.
Japonci zaplatí opravu 12 pláten
Podle šéfa Galerie Bufky v případě zapůjčení slibují Japonci, že zaplatí zrestaurování zhruba 12 obrazů, které to nutně potřebují. Zároveň zaplatí celou dopravu i výrobu přepravních beden o rozměrech až 6 krát 8 metrů včetně navíjecích cívek. Cívek je v tuto chvíli osm a transportní bedny jsou tři.
"Podpisem smlouvy garantují Japonci dost velkou částku, kterou pošlou dopředu na profinancování restaurátorských prací, a následně by finančně kryli i výrobu všech transportních věcí. Ten efekt plynoucí pro Galerii hlavního města Prahy by tím byl řádově v milionech korun," poodhalil Bufka. Konkrétní částku nechtěl prozradit.
A podle zatím neoficiálních informací by v případě zapůjčení Epopeje do Japonska činilo pojistné až 50 milionů eur (zhruba 1,3 miliardy korun, pozn. red.).
Vnuk nesouhlasí
S vyvezením obrazů do ciziny však nesouhlasí malířův vnuk John Mucha. "Považoval bych to, jako kdyby se někdo obrátil na Českou republiku a požádal, aby veškeré korunovační klenoty země byly půjčeny někam do ciziny," uvedl Radiožurnálu.
A skepticky se na vycestování celého cyklu do Japonska dívá i moravskokrumlovský starosta Jaroslav Mokrý. "Toto dílo ještě nikdy neopustilo hranice Česka. Obávám se, že by se nemuselo vrátit již nejen do Moravského Krumlova, ale do Česka vůbec," řekl MF DNES.
Ani peníze, které Japonsko za zapůjčení nabízí, nemusí být podle Mokrého nijak lukrativní. "Neznám tu částku, ale několik milionů bude stát jen výroba cívek a přepravních beden," komentoval Mokrý s tím, že celá Epopej je dlouhodobě pod neustálou péčí restaurátorů.
A že je podle Prahy Epopej výbornou propagací republiky? "Jestli naše země nemá už jiný způsob, jak se propagovat v zahraničí, tak ji nesmírně lituji. Je to dost ubohé, že to musí být zrovna Epopej. Mám o to dílo vážné obavy," uzavřel moravskokrumlovský starosta.
V noci pozor na silný vítr, varují meteorologové...
Téměř celé Česko bude od neděle večer do pondělí trápit vítr. Neměl by ale být tak silný jako v západní části Evropy, kde si vyžádal několik obětí. Meteorologové přesto doporučují dobře zavřít okna a řidičům radí obezřetnost na silnicích.
Silný vítr má od dnešních 21 hodin do pondělních 18 hodin foukat v Praze, ve středních Čechách, na Karlovarsku, Liberecku, Ústecku a Královéhradecku a v pondělí také na Pardubicku, Olomoucku a znovu na severní Moravě.
Český hydrometeorologický ústav informoval, že v Česku bude foukat jihozápadní až západní vítr, který v nárazech dosáhne rychlosti 55 až 90 kilometrů za hodinu a na horách až rychlosti 125 kilometrů za hodinu.
Meteorologové doporučují lidem, aby zajistili okna a dveře, a buď odstranili, nebo upevnili volně položené předměty jako květináče či zahradní nábytek. Také by měli zabezpečit skleníky.
Firmy by totéž měly udělat se stavebními jeřáby a další technikou. Opatrní by měli být řidiči, neboť auta se kvůli větrným poryvům mohou stát hůře ovladatelná. Na horách by turisté měli omezit túry a nevydávat se zejména do hřebenových partií.
Silný vítr má od dnešních 21 hodin do pondělních 18 hodin foukat v Praze, ve středních Čechách, na Karlovarsku, Liberecku, Ústecku a Královéhradecku a v pondělí také na Pardubicku, Olomoucku a znovu na severní Moravě.
Český hydrometeorologický ústav informoval, že v Česku bude foukat jihozápadní až západní vítr, který v nárazech dosáhne rychlosti 55 až 90 kilometrů za hodinu a na horách až rychlosti 125 kilometrů za hodinu.
Meteorologové doporučují lidem, aby zajistili okna a dveře, a buď odstranili, nebo upevnili volně položené předměty jako květináče či zahradní nábytek. Také by měli zabezpečit skleníky.
Firmy by totéž měly udělat se stavebními jeřáby a další technikou. Opatrní by měli být řidiči, neboť auta se kvůli větrným poryvům mohou stát hůře ovladatelná. Na horách by turisté měli omezit túry a nevydávat se zejména do hřebenových partií.
Příchod jara ještě zbrzdí chladný vzduch. V březnu bude mrznout...
Přicházející jaro podle meteorologů zdaleka nemá vyhráno. Zima se ještě na konci příštího týdne na chvíli ujme vlády. Teploty v pátek a o víkendu přes den klesnou až k minus 1 stupni a na mnoha místech republiky navíc nasněží. V dalších březnových dnech se už ale bude pozvolna oteplovat.
Příchod jara ještě na chvíli oddálí studený vzduch.
První březnový den bude polojasno až oblačno, ojediněle se objeví přeháňky, ve vyšších polohách bude sněžit. Přes noc ukáže teploměr 4 až 0 stupňů Celsia, přes den 5 až 9 stupňů. Meteorologové však varují před silným větrem, který může zejména na horách dosáhnout rychlosti až 110 kilometrů v hodině.
V úterý i ve středu rtuť teploměru o něco klesne. Podle předpovědi se mají teploty přes den pohybovat mezi 3 a 7 stupni Celsia. V noci mezi 0 a minus 6 stupni. Obloha bude polojasná a mohou se objevit přeháňky.
Ve čtvrtek se kvůli chladnému vzduchu, který bude do Česka proudit ze severozápadu, citelně ochladí. Teploty přes den spadnou jen mezi 0 a 4 stupně, v noci mezi 0 a minus 4. Přibude oblačnosti a přijde déšť nebo déšť se sněhem. V pátek a o víkendu už bude sněžit na většině České republiky a teploměr přes den ukáže mezi minus 1 a 4 stupni, v noci může místy klesnout až k minus 8 stupňům.
V druhém březnovém týdnu se ale znovu vrátí jarní teploty, přestože zpočátku zůstane ještě oblačno. Teploměr na začátku týdne ukáže 2 až 8 stupňů Celsia, postupně se ale oteplí až na 11 stupňů. Podle předpovědi se objeví přeháňky.
Třetí březnový týden se teploty vyšplhají ještě výš. Přes den meteorologové slibují 8 až 14 stupňů Celsia. Obloha se projasní a srážky budou jen ojedinělé.
Příchod jara ještě na chvíli oddálí studený vzduch.
První březnový den bude polojasno až oblačno, ojediněle se objeví přeháňky, ve vyšších polohách bude sněžit. Přes noc ukáže teploměr 4 až 0 stupňů Celsia, přes den 5 až 9 stupňů. Meteorologové však varují před silným větrem, který může zejména na horách dosáhnout rychlosti až 110 kilometrů v hodině.
V úterý i ve středu rtuť teploměru o něco klesne. Podle předpovědi se mají teploty přes den pohybovat mezi 3 a 7 stupni Celsia. V noci mezi 0 a minus 6 stupni. Obloha bude polojasná a mohou se objevit přeháňky.
Ve čtvrtek se kvůli chladnému vzduchu, který bude do Česka proudit ze severozápadu, citelně ochladí. Teploty přes den spadnou jen mezi 0 a 4 stupně, v noci mezi 0 a minus 4. Přibude oblačnosti a přijde déšť nebo déšť se sněhem. V pátek a o víkendu už bude sněžit na většině České republiky a teploměr přes den ukáže mezi minus 1 a 4 stupni, v noci může místy klesnout až k minus 8 stupňům.
V druhém březnovém týdnu se ale znovu vrátí jarní teploty, přestože zpočátku zůstane ještě oblačno. Teploměr na začátku týdne ukáže 2 až 8 stupňů Celsia, postupně se ale oteplí až na 11 stupňů. Podle předpovědi se objeví přeháňky.
Třetí březnový týden se teploty vyšplhají ještě výš. Přes den meteorologové slibují 8 až 14 stupňů Celsia. Obloha se projasní a srážky budou jen ojedinělé.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)
Příspěvky
