Doktorka Fisherová se specializuje na dějiny člověka jako živočišného druhu.
Vychází z dnes všeobecně uznávané myšlenky,že rozdíly mezi ženami a muži nepramení z odlišné výchovy,ale z toho,že se během čtyř milionů let evoluce vyvíjely mozek i povaha u obou pohlaví jinak.
Rozvodovost ji dovedla k rozsáhlému výzkumu milostných zvyklostí lidí i zvířat a své poznatky shrnula v knize Anatomie lásky.Zabývá se v ní pudy,které k sobě muže a ženy přitahují,nutí je k soužití a někdy k rozchodu."Já ale nevěru ani rozvod neobhajuji.Jen jsem chtěla vysvětlit,odkud se berou určité rysy lidské povahy"říká Fisherová.
Mnoho dvojic ale čtyřletou krizi překoná.Co je drží pohromadě?Přátelství?Vzájemná závislost?Sex?Většinou se má za to,že to všechno jsou jen jednotlivé složky silného citu,kterému se říká láska.Z výzkumů dr.Fisherové vyplývá,že tělesná touha,zamilovanost a dlouhodobý vztah jsou různé věci.
"Chtíč není láska,neřídí se ničím jiným než chemickými látkami v mozku.A kdo s někým spí jen kvůli sexu,zahrává si s ohněm.Značně se přitom totiž zvedá hladina oxytocinu a vazopresinu,což jsou hormony,které silně podporují oddanost.Člověk se tedy může citově připoutat k někomu,kdo se k němu naprosto nehodí."
Zamilovanost je zase spojena s produkcí jiných chemických látek,především dopaminu,který člověka nutí na partnera neustále myslet.Z evolučního hlediska je tato přirozená závislost důležitá,protože zaručuje,že v případě otěhotnění spolu partneři vydrží.
"Zamilovaní lidé tvrdí,že na partnera myslí minimálně devadesát procent veškerého času," říká doktorka Fisherová. "Není tedy divu,že se chovají,jako kdyby měli o kolečko víc." I když se u milenců dá mluvit přímo o intoxikaci láskou,tento pocit postupně zeslábne.Proč tomu tak je? Možná si nervová zakončení v mozku na vysokédávky přírodních stimulantů zvyknou,možná se začne jejich množství snižovat.Ať je to jak chce,za dva až tři roky zamilovanost pomíjí a pro některé dvojice to znamená začátek konce.
"Milostné pocity lze rozdělit do tří kategorií:sexuální,romantická a oddaná láska.Ta trvalá by měla obsahovat od každého trochu,ale uchovat si vzájemnou sexuální přitažlivost,romantické city a oddanost vyžaduje velké úsilí.Pro začátek je potřeba vybrat si tu pravou osobu,pak si stanovit společné cíle a těch se držet.Zamilovanost,to je volný pád,tělesný a psychický prožitek tak silný,že se v něm rozum může utopit.Je-li opětována,není nic krásnějšího,v opačném případě přináší nesmírnou bolest."
Páry,které období zamilovanosti přežijí,můžou svůj vztah přeměnit v to,čemu dr.Fisherová říká vzájemná oddanost.
"Jestliže jsou spolu lidé šťastní,cítí bezpečnost a jistotu.Ale najít někoho,s kým byste chtěli zestárnout,není žádná hračka."
Doktorka Fisherová se vdala ve třiadvaceti letech a rozvedla se už za půl roku.
Od té doby sice prožila několik dlouhodobých vztahů,ale stále je sama.
"Samozřejmě,že hledám toho pravého.Jestli nám to bude fungovat,budu moc ráda. A když ne,zkusím to znova.Nikdy se nevzdávám.To lidé nemají v povaze."
Zadívá se šťastně na vyhlížející pár,který jde ruku v ruce k přistavenému autu.
"Lásce stejně nikdy neporozumíme," řekne tiše. "A nezáleží na tom,kolik o ní víme.Podívejte se na mě.Já se jí zabývám už léta a vím toho o ní opravdu hodně,a přitom pořád ještě nemám ponětí,jak se zamilovat a jak to zařídit,aby vydržela."
Příspěvky
Žádné komentáře:
Okomentovat