Láska je vážná duševní nemoc...

Jsem do tebe blázen!
Zamilovanost, kterou si však nemáme plést s láskou, je nemoc, která postihuje především mozek. Produkují se v něm různé hormony a neurotransmitery, jako je fenyletylamin, noradrenalin, oxytocin. Tato divoká a často protichůdná směs způsobí, že zamilovaní se chovají "jako blázni".
Při pohledu či jen vzpomínce na objekt touhy se zrychlí tep, stoupne nám teplota, svírá se žaludek a adrenalin způsobí, že se potíme a červenáme. Myšlenky krouží stále jen kolem jednoho tématu, nedokážeme se soustředit a děláme chyby, případně věci pro naši povahu zcela netypické. Přátelé a rodina nás často vůbec nepoznávají.
Uplní maniaci!
Nejvíce společného má údajně zamilovanost s maniodepresivitou, jíž se dnes moderněji říká bipolární porucha.

Zamilovaný prožívá stejné vzestupy a pády, stejné propady nálad. Potácí se "od zdi ke zdi" - od neodůvodněných euforií po stejně málo odůvodněné deprese. Proto může být zamilovanost potenciálně nebezpečná a může jedinci často i významně uškodit.

Bohužel vědecké pokusy dokázaly, že zamilovanost dokonce snižuje a omezuje schopnost racionálního myšlení.

Láska připraví o rozum.
Jak ověřili vědci z Lovaňské univerzity, u mužů vystavených sexuálním podnětům se zhorší schopnost rozhodování. Stačí k tomu pouhý pohled na krásnou ženu či dokonce jen na ženské spodní prádlo. Nejhůř jsou na tom mužné typy, ty které mají přirozeně vysokou hladinu mužského hormonu testosteronu. Sexuální podněty u nich podstatně zhoršují mentální schopnosti. Naštěstí jde jen o přechodný stav, který pomine s milostným poblouzněním.

Výzkum porovnal chování celkem 176 dobrovolníků. Byli to heterosexuální studenti ve věku od 18 do 28 let, kteří měli hrát hru o peníze, založenou na logice. Předtím však byla polovina z nich vystavena sexuálním podnětům nejrůznějšího druhu. Buď prohlíželi fotografie modelek a atraktivních anonymních žen, nebo určovali kvalitu podprsenek podle materiálu či barvy. Druhá polovina dostala k prohlížení fotografie krajin a stařenek. Rozlišovala také kvalitu triček. Poté byli muži, kteří zkoumali sexuálně zajímavější podněty, spárováni s ostatními a dostali za úkol hrát finanční hru. Ti, kteří byli vystaveni pohlavně dráždivým podnětům, dosahovali horších výsledků než ti druzí.
Prsteník to prozradí.
Účastníci výzkumu byli navíc rozděleni podle hladiny testosteronu, a to metodou srovnání délky ukazováku a prsteníku. Dlouhý prsteník totiž svědčí o vysoké hladině tohoto mužského hormonu. Výsledky byly jasné. Sexuálně „aktivovaní“ muži více prohrávali. A nejhůře si mezi nimi vedli muži s nejvyšší úrovní testosteronu.

Jak konstatoval jeden z autorů studie Siegfried DeWitte, je zřejmé, že lidé s vysokou hladinou testosteronu reagují na sexuální podněty mimořádně citlivě. Jestliže se tyto podněty v jejich blízkosti nevyskytují, chovají se normálně. Pokud jim ale budou vystaveni, začnou být daleko víc impulzivní a náchylní riskovat. „To však neznamená, že jsou proti svým hormonům bezbranní,“ zdůraznil DeWitte. „Hormonální hladina je jedna věc, jak s ní však dokážeme zacházet je něco úplně jiného.“ Podle britského profesora psychologie George Fieldmana lovaňský výzkum jen potvrzuje to, nač jsou muži evolučně naprogramováni. „Že je z rozumového uvažování vyruší sexuální podnět, je přesně to, co se od nich očekává. Hledají příležitost k předání své genetické výbavy,“ podotkl.
A co ženy?Obdobná studie, která měla specifikovat chování žen, dopadla úplně odlišně. Odborníkům se daleko hůř nacházel zrakový podnět takového rázu, aby chování žen průkazně ovlivnil – pohled na samotné atraktivní muže, ať už oblečené nebo obnažené, na logické přemýšlení žen žádné výrazné negativní dopady neměl. Jak si odborníci vysvětlují, ženy jsou totiž naprogramovány zcela odlišně: v rámci boje o přežití své a svých potomků si rozumové selhání nemohou dovolit. Sexuálním impulzům proto podléhají daleko méně a při výběru partnera se daleko víc řídí chladnou kalkulací.