Přijíždí bluesový ďábel Henderson i jazzový modernista Van Huffel....

Do Prahy se dostává další dávka jazzu. Již dnes večer vystoupí v pražském Jazz Docku Peter van Huffel z Kanady, ve středu rozpálí Lucerna Music bar americký kytarista Scott Henderson.
Jako v bouřkovém mraku se ve středu večer v pražském Lucerna Music baru spojí moderní blues s vlivem elektrického jazzu, fusion starých mistrů a rockovým drajvem ve vystoupení kytaristy Scotta Hendersona a jeho tria.

Pozornost všeobecně vnímavého publika se k dnes šestapadesátiletému floridskému rodákovi upíná od dob, kdy ještě ve studentských letech začal hrát s Elektric Bandem klávesisty Chicka Corey a skrze angažmá u houslisty Jean-Luca Pontyho pak na čtyři roky získal stálé místo u průkopníka jazzové fusion Joe Zawinula a jeho kapely Syndicate, vyplňující mezeru vzniklou rozpadem Weather Reportu.

Bohaté zkušenosti ze sedmdesátých let chtěl ale Henderson zúročit po svém a proto se v polovině následující dekády dal dohromady s basistou Gary Willisem, jehož bezpražcová elektrická basa otevřeně navazovala na Jaca Pastoria, a společně založili fusionový kvartet Tribal Tech.

Výchozím bodem pro ně bylo rozvíjení odkazu pozdního Weather Reportu, v čemž zásadně napomohl i angažovaný bubeník Kirk Covington, další Zawinulův odchovanec.

Až do roku 2000 natočili společně s klávesistou Scottem Kinseyem (spoluhráčem jazzového kytaristy Rosenwinkela) desítku alb, z nichž sálala omamná rocková magie, synťákový humor, jazzové harmonie, fusionový groove a la Mahavishnu Orchestra i přímočarost nevázaného jamování.

Z těch posledních jmenujme důmyslně prokomponovanou desku Reality Check (1995), nevázanější album Thick (1999) s nosnými individuálními výkony a na přelomu milénia zatím poslední nosič Rocket Science.
Tou dobou už se ale Henderson dávno věnoval vlastní sólové tvorbě. Zatímco odkaz rockových klasiků Hendrixe, Jeffa Becka nebo Jimmyho Page mohl s Tribal Techem rozvíjet ku blahu publika, prostoru pro jeho modernější pojetí blues se mu u trojice fusionově orientovaných spoluhráčů nedostávalo.

Proto došlo na kytaristův sólový debut Dog Party (1994) a po něm výtečné album Tore Down House (1997), na kterém vedle poctě Pastoriovi nebo reharmonizovaném blues z Delty zazněl také gospolově laděný hlas zpěvačky Thelmy Houston.

A ta nechyběla ani na Hendersonově zatím poslední, opět silně bluesové desce Well To The Bone (2002), tentokrát na střídačku se zpěvákem Wadem Durhamem a za instrumentálního přispění někdejších členů Tribal Techu.

Právě skladby z tohoto alba dodnes tvoří páteř koncertního repertoáru Hendersonova tria, v němž působí basista John Humphrey a bubeník Alan Hertz. A skutečnost je taková, že ač možná Henderson v novém tisíciletí častěji nechodí do studia, ani se zatím nedal přimět k znovuoživení Tribal Techu, na jeho muzice se to rozhodně nijak nepodepsalo.

Kam dnes večer? Na jazz z Kanady

Vlastně je to o důvod víc, proč nepropásnout jeho středeční pražské vystoupení. Čímž ovšem doporučená hudební dávka na tento týden nekončí.

Již v dnes večer totiž v pražském klubu Jazz Dock pokřtí své nové album kanadský jazzový saxofonista Peter Van Huffel.

Jeho deska Like the Rusted Key (2010) u renomovaného španělského labelu Fresh Sound Records, kde si svůj debut mimochodem před několika týdny odbyl i český kytarista David Dorůžka, předkládá důmyslně moderní jazzové kompozice s velkou dávkou improvizace, melancholické zadumanosti, ozvuky současné newyorské scény i obdivu vůči zvukově vyhraněnému mnichovskému vydavatelství ECM.